13 C 162/2021-204 — Obvodní soud pro Prahu 8

Předmětnou žalobou se v tomto řízení žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 061,81 Kč spolu s příslušenstvím, a to na základě její pohledávky vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru, kterou uzavřela s žalovaným. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Jelikož však žalovaný úvěr nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celé zbývající části dluhu. Žalovaná částka pak tvoří vyčerpaný, leč nesplacený, úvěrový rámec včetně poplatku, spolu s příslušenstvím ve formě smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaných úroků ke dni splatnosti pohledávky a ke dni 4. 2. 2020. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil, na nařízené ústní jednání ve věci se nedostavil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizováno] plus č. [anonymizováno] ze dne 9. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaný se jej zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách po 1 364 Kč. Roční úroková sazba přitom činila 7,9 %. Z historie úvěru [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně otevřela dne 14. 8. 2017 žalovanému úvěr do výše 60 000 Kč, přičemž žalovaný jej zpočátku řádně splácel, nicméně za září – listopad 2018 žalovaný neuhradil na jistinu duhu ničeho. Zbývající částka nesplaceného úvěru tedy činila částku 49 811 Kč. Z bodu 3 formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že poplatek ve výši 250 Kč byl žalovanému vyúčtován v souladu s tímto formulářem, když žalobkyně zaslala žalovanému celkem čtyři výzvy k úhradě dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému vedla účet, na který mu poskytla úvěrový limit až do výše 60 000 Kč ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Naopak žalovaný své závazky neplnil, čímž porušil svou smluvní povinnost, když žalovaný měl povinnost vrátit úvěr v 60 měsíčních splátkách. Žalovaný však žádnou úhradu za září – listopad 2018 na jistinu dluhu žalobkyni nesplatil. Z těchto důvodů se žalovaný ocitl v prodlení, pročež žalobkyně byla oprávněna celý dluh zesplatnit a požadovat po žalovaném ve smyslu § 1970 o. z. ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení, včetně sjednaného úroku 7,9 % ročně a poplatků za náklady na odeslání upomínek k úhradě dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 490 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 003 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 061,81 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 ve výši 2 167 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Na závěr soud pro pořádek podotýká, že nepřiznal náhradu za úkon advokáta žalobkyně spočívající v zaslání omluvy z účasti na jednání a doložení dalších listinných důkazů, a to s ohledem na stručnost samotného podání (omluvy). Důkazy pak byly soudu doloženy bez výzvy soudu, přičemž zde nebyla žádná překážka, aby zástupce žalobkyně tyto doložil již při podání žaloby. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.