13 C 44/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 730 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění vozidla, na základě které žalobkyně poskytovala žalované služby spočívající v pojišťovací činnosti, mimo jiné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tvrdila, že se žalovaný zavázal hradit pojistné za pojistné období jednoho roku. Na námitky žalovaného ohledně převodu automobilu na jiného vlastníka kontrovala tím, že toto nemá na trvání pojištění žádný vliv, neboť pojištění nezaniklo do té doby, dokud neuplynula lhůta stanovená žalobkyní v upomínce o zaplacení dlužného pojistného. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci samé k žalobě vyjádřil tak, že žalobu považuje za bezpředmětnou, neboť k nezaplacení dlužného pojistného mělo svůj důvod. Žalovaný za tento důvod považoval doloženou skutečnost, že v době, za kterou se po něm žalobkyně domáhá zaplacení dlužného pojistného, předmětný automobil již nevlastnil a nový majitel měl vůz pojištěný u jiného pojistitele. Z toho dovozoval zánik své povinnosti hradit pojistné za automobil, který již nevlastnil, neboť takovou úhradu považoval za bezdůvodné obohacení žalobkyně, když z její strany by již nemohlo dojít k vyplacení pojistného plnění, neboť automobil byl pojištěn u jiného pojistitele. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně skrze pojišťovacího zprostředkovatele prostřednictvím návrhu pojistné smlouvy uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění vozidla BMW řady 5, VIN: [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti, mimo jiné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (prokázáno návrhem pojistné smlouvy [číslo] ze dne 18. 5. 2018 a vystavenou pojistkou k uvedené smlouvě ze dne 29. 5. 2018 na podkladě první platby pojistného ze strany žalovaného). Žalovaný se pojistnou smlouvou mimo jiné zavázal po dobu trvání pojištění, které bylo sjednáno na dobu neurčitou, platit pojistné ve výši 3 964 Kč s roční četností (prokázáno uvedeným návrhem pojistné smlouvy). Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 18. 5. 2020 na následující pojistné období, a proto ho k danému žalobkyně urgencí vyzvala, přičemž mu poskytla dodatečnou lhůtu k plnění do 18. 9. 2020 (prokázáno upozorněním na neuhrazené pojistné ze dne 3. 8. 2020). Žalovaný pojistné ve lhůtě dobrovolně neuhradil, čímž pádem pojištění zaniklo dnem 18. 9. 2020 (prokázáno oznámením o ukončení pojištění ze dne 23. 9. 2020). Žalobkyně zaslala žalovanému rovněž předžalobní výzvu k plnění (prokázáno poslední výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 20. 8. 2021 a podacím lístkem z téhož dne). Ke dni 20. 8. 2020 byl vlastníkem vozidla pan [jméno] [příjmení] (prokázáno ofoceným údajem z technického průkazu vozidla). Předmětné vozidlo bylo mezi dny 31. 3. 2020 a 17. 9. 2020 pojištěno u dvou pojistitelů současně (prokázáno vyhledáváním pojistných smluv podle vozidla na internetových stránkách [anonymizováno] ze dne 13. 6. 2022). Po právní stránce soud věc posoudil podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká mimo jiné dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu, ve které se žalovaný zavázal hradit žalobkyni pojistné, přičemž žalobkyně se zavázala vykonávat pro žalovaného pojišťovací činnost související s pojištěným vozidlem. Žalovaný porušil svou povinnost, když žalobkyni neuhradil roční pojistné splatné ke dni 18. 5. 2020, pročež ho žalobkyně k tomuto vyzvala upomínkou, na kterou žalovaný nikterak nereagoval. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení poměrné části pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a to za období od 18. 5. 2020 do 17. 9. 2020 včetně, když tato poměrná část pojistného činí částku 1 730 Kč. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Soud na závěr uvádí, že domněnka žalovaného, že jeho povinnost platit žalobkyni pojistné zanikla převodem předmětného automobilu na třetí osobu, je nesprávná a ničím nepodložená. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jímž se vztahy mezi účastníky řízení přednostně řídí, ve svém ust. § 12, který zákon pojištění odpovědnosti upravuje, nikde nestanoví, že by se tak mělo stát. Žalovaný zapomíná na podmínku stanoveno § 12 odst. 1 písm. a), dle kterého by v daném případě mohlo zaniknout pojištění z důvodu změny vlastníka pojištěného vozidla, avšak pouze za předpokladu, že by danou skutečnost žalovaný žalobkyni (pojistiteli) oznámil. Nic takového ovšem v tomto řízení prokázáno nebylo. Nadto nelze (s ohledem na ostatní předpoklady pro zánik pojištění) z ničeho usuzovat, že by pojištění mělo zaniknout z jiných důvodů, než právě podle § 12 odst. 1 písm. e), tedy uplynutím lhůty, kterou žalobkyni stanovila žalovanému v upomínce. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že odkaz na bezdůvodné obohacení, které by dle žalované zaplacením pojistného žalobkyni vzniklo, je rovněž zcela nepřípadný. Žalovaný zapomíná, že smluvní vztah mezi ním a žalobkyní trval až do dne 17. 9. 2020 včetně, tedy neskončil již převodem vozidla, jak se mylně domníval. Po zohlednění závěrů o skutkovém stavu a po právním zhodnocení soud uvádí, že žaloba je plně po právu, když žalovaný si svou vlastní pasivitou a nedbalostí způsobil, že pojištění nezaniklo dříve, ač by tomu tak mohlo být, oznámil-li by žalovaný žalobkyni změnu vlastníka vozidla. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokáta. Náklady advokáta jsou tvořeny třemi úkony právní pomoci v celkové výši 600 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a třemi režijními paušály za jednotlivé úkony ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále jedním úkonem ve výši 1 000 Kč dle § 7 bod 3 a. t. (replika k vyjádření žalovaného ze dne 13. 6. 2022) a jednu paušální náhradu 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a nakonec daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.