13 C 67/2013-555 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 29. 3. 2013 domáhala, aby soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo], zapsaném na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], Katastrální úřad pro [anonymizováno] [část Prahy], [územní celek] (dále jen„ pozemek“). Svůj návrh odvodnila tím, že žalovaní (při zahájení řízení šest osob vystupujících jako podíloví spoluvlastníci) jsou spoluvlastníky nemovitosti, k němuž žalobkyně uplatňuje své vlastnické právo. Žalobkyně měla za to, že skutečný stav neodpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí, kde není vedena jako vlastník, v čemž zároveň spatřuje naléhavý právní zájem na tomto určení. 2. Své vlastnické právo k pozemku žalobkyně odvozuje z § 1 zákona č. 172/1991 Sb., z nějž podle jejího názoru vyplývá, že na ní přešlo vlastnictví ČR k pozemku. Dále má za to, že katastrální úřad při oddělení pozemku od původní parcely [číslo] nepostupoval správně, když k ní zapsal vlastnické právo žalovaným jakožto vlastníkům původních parcel, a nerespektoval tím hranice pozemků a zbavil tím žalobkyni vlastnictví pozemku. Nárok žalobkyně odůvodňuje rovněž tím, že jsou dle jejího tvrzení splněny předpoklady pro vydržení pozemku, neboť s pozemek je již více než 10 let užíván jako komunikace, kterou žalobkyně v dobré víře drží, udržuje jí a nakládá s ní. Žalobkyně tvrdí, že z důvodu, že je na místě vybudována pozemní komunikace, žalovaní nemohou vůči pozemku vykonávat faktickou držbu, nevykonávali a nevykonávají vlastnické právo, pročež tím vlastnické právo de facto ztrácí a oprávněným držitelem tak je pouze žalobkyně. Vlastnické právo žalovaných označuje za tzv.„ knihovní držbu“, která nepožívá právní ochrany. 3. Žalovaná č. 1 se k podané žalobě vyjádřila tak, že nesouhlasí s žalobním důvodem a nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná č. 1 uvedla, že svůj vlastnický podíl ideální [číslo] pozemku nabyla na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým soud schválil dědickou dohodu, dle níž žalovaná č. 1 nabyla pozemek po svém zesnulém manželovi. Pozemek pak užívá jako součást přístupové cesty ke svým nemovitostem. Žalovaná č. 1 namítá, že parcela [číslo] nebyla zapsána na LV vedený pro vlastníka Československá republika-MNV [část obce]. Námitku vydržení pozemku žalovaná č. 1 vyvrací tvrzením, že pozemek užívala za účelem přístupu do své nemovitosti. 4. Žalovaný č. 2 přistoupil do řízení nejdříve svým podáním ze dne 14. 1. 2016 jako vedlejší účastník, posléze zdejší soud rozhodl o jeho připuštění do řízení jakožto dalšího žalovaného usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. [číslo jednací], a to v souvislosti s darovací smlouvou od žalované č. 1, jíž mu byl darován poloviční podíl žalované č. 1 (ideální [číslo]) pozemku. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobu nesouhlasí a odkázal na vyjádření žalované č. 1 od počátku řízení, se kterými se naprosto ztotožnil. Vyloučil, že by žalovaní nenaplňovali podstatu vlastnického práva vůči pozemku, tedy zmínil, že pozemek drží, užívají ho k příjezdu ke své nemovitosti a disponují se svým ideálním podílem tak, že vystupují jako jeho podíloví spoluvlastnicí vůči stavební firmě [právnická osoba] 5. Z darovací smlouvy ze dne 4. 12. 2013 mezi 1. žalovanou a 2. žalovaným bylo prokázáno, že 2. žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl ideální [číslo] (jednu polovinu ideální [číslo], kterou 1. žalovaná v době uzavření darovací smlouvy spoluvlastnila) k uvedenému pozemku. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 19. 6. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně byla ke dni podání této žaloby zapsána jako spoluvlastník ideální [anonymizováno] uvedeného pozemku. 7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým byla schválena dohoda dědiců, bylo zjištěno, že nabývací titul žalované [číslo] k pozemku je odvozen od přechodu vlastnického práva ze strany jejího zesnulého manžela. 8. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2007, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že zesnulý manžel žalované č. 1 nabyl uvedený pozemek po [jméno] [celé jméno žalovaného]. 9. Z usnesení Krajského soudu civilního v Praze, odd. XXII., ze dne 7. 4. 1933 soud zjistil, že pozemky uvedené na vložce [anonymizováno] byly dne 1.3.1933 přiděleny na základě rozhodnutí o drobném přídělu a náleželo k nim i spoluvlastnictví cesty [číslo] v [část obce]. 10. Ze sdělení Katastrálního úřadu z 29.9.2003 bylo zjištěno, že tento pozemek [číslo] byl přečíslován na pozemek [číslo] zapsán ve prospěch [jméno] [celé jméno žalovaného]. 11. Z kopie listu vlastnictví [číslo] obec [část obce], okres [obec a číslo] a zprávy katastrálního úřadu, soud zjistil, že nynější parcela [číslo] nebyla jako celek na [list vlastnictví] v obci [část obce] pro vlastníka Čs. stát – MNV [část obce] nikdy vedena. 12. Z nedatovaného soupisu„ Jmění veřejné“ pro katastrální obec [část obce] bylo pouze zjištěno, že byla sepsána parcela [anonymizováno], jenž je označena v soupisu jako cesta. 13. Z dopisu [právnická osoba] s.r.o. ze dne 20. 9. 2011, dopisu [právnická osoba] z 30.4.2013, dopisu žalované ze dne [číslo] Úřadu pro zastupování státu a shodně z vlastnického a uživatelského vyjádření z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vystupovala z pozice spoluvlastnického podílu žalované [číslo] na sporném pozemku poměrně dlouhou dobu před podáním žaloby. 14. Z prohlášení ze dne 6.12.2016 soud zjistil, že [ulice] část [část obce] vydala čestné prohlášení, že od 90. let vykonává správu předmětného pozemku, včetně komunikace. 15. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu ze dne 29.11.2016 spolu s rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 5.5.2017 soud zjistil, že v rámci tohoto řízení byly námitky žalobců proti obnově katastrálního operátu ve vztahu k předmětnému pozemku jako nedůvodné zamítnuty, kdy odvolací orgán potvrdil správnost obnovy. 16. Z rozhodnutí správního soudu [spisová značka] z 26.6.2018 soud zjistil, že byla zamítnuta kasační stížnost proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 5.5.2017. 17. Ze shora uvedených rozhodnutí a pozemkových a katastrálních map soud zjistil totožnost předmětného pozemku s pozemkem původním. 18. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaná [číslo] byla vedena v katastru nemovitostí jako spoluvlastník ideální [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], Katastrální úřad pro [anonymizováno] [část Prahy], následně polovinu z ideální [číslo] darovala druhému žalovanému. Žalovaná nabyla vlastnictví k pozemku v rámci dědického řízení, přičemž zděděný pozemek odpovídá pozemku původně vedenému pod [číslo] který na základě rozhodnutí o drobném přídělu nabyli její předci. Žalovaná jednala s jinými subjekty ohledně pozemku jako vlastník, kdy tak byla oslovována i tak vystupovala. 19. Soud nevzal za prokázané, že by došlo k nějakému konkrétnímu vyvlastňovacímu aktu, ani že by byly dány důvody pro to, aby stát, či žalobce, mohl být v dobré víře, že je vlastníkem pozemku. 20. Při právním hodnocení soud vyšel z ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. 22. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. 23. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 24. Dle uvedeného ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. přecházel majetek z vlastnictví České republiky do vlastnictví obce při kumulativním splnění tří podmínek: a) musí jít o majetek, který ke dni účinnosti zákona (24. 5. 1991) náležel České republice, b) ke dni 23. 11. 1990 měl k němu právo hospodaření právní předchůdce obce a c) tento předchůdce s tímto majetkem také hospodařil (právo hospodaření bylo realizováno). Při splnění těchto podmínek došlo k přechodu vlastnického práva na obec ze zákona dnem 24. 5. 1991. 25. Po zhodnocení všech důkazů a aplikaci shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. 26. Soud se nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení a dovodil, že ano. Dle konstantní judikatury je totiž naléhavý právní zájem dán, je-li třeba postavit najisto, zda je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru, t