23 C 76/2018-158 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se žalobou doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 25.5.2018 domáhal na žalované zaplacení částky 81.000 Kč s příslušenstvím z částky 78.700 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 11.5.2015 na adrese [adresa], r.z. [anonymizováno] [číslo]. Viník dopravní nehody byl pojištěn u společnosti [právnická osoba] s tím, že nástupnickou pojišťovnou byla žalovaná. Žalovaná vyhodnotila škodu jako totální škodu. Žalovaná vyplatila žalobci celkem částku 22.900 Kč, když stanovila hodnotu vozidla na částku 25.000 Kč a od té odečetla hodnotu využitelných zbytků ve výši 2.100 Kč. Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že hodnota vozidla je 103.700 Kč. Žalovaná tak dle žalobce měla žalobci vyplatit částku 78.700 Kč, když již plnila ve výši 25.000 Kč (22.900 Kč za vozidlo a 2.100 Kč za využitelné zbytky). Žalobce tak požaduje na žalované částku 78.700 Kč za vozidlo a částku 2.300 Kč za znalecký posudek. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že činí nesporným, že dne 11.5.2015 došlo ke škodní události a že škůdce byl pojištěn u právního předchůdce žalované. S ohledem na kalkulovanou cenu opravy posoudila žalovaná škodní událost jako totální škodu. S ohledem na průzkum trhu ve vztahu ke zjištění cen obdobných vozidel dospěla žalovaná k tomu, že hodnota vozidla činí 25.000 Kč. Po odpočtu využitelných zbytků ve výši 2.100 Kč pak žalobci vyplatila částku 22.900 Kč. Ke znaleckému posudku, který předložil žalobce, uvedla, že znalec při výpočtu vyšel toliko ze znaleckého standardu a jeho závěr tak zcela ignoruje reálnou situaci na trhu. Závěrem navrhla zamítnutí žaloby. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky nebylo sporné, že dne 11.5.2015 došlo ke škodní události a že právní předchůdce žalované vyplatil žalobci částku 22.900 Kč Tyto skutečnosti, především ohledně vyplacené částky jsou prokazovány dopisy právního předchůdce žalované ze dne 25.8.2015 7.1.2016. Dopisem ze dne 24.8.2015 pak právní předchůdce žalované oznámil žalobci, že škodu bude likvidovat jako totální, neboť náklady na opravu převyšují hodnotu poškozeného vozidla. To, že jde o totální škodu, dokládala žalovaná i kalkulací opravy, ze které vyplývá, že náklady na opravu by činily136. 825,28 Kč. K tomu pak žalovaná doložila internetové nabídky na prodej obdobných vozidel, ze kterých vyplývá, že průměrná cena byla 20.100 Kč. Je však třeba uvést, že se jednalo většinou o vozidla s výrazně vyšším nájezdem kilometrů, anebo nebyl ani stav najetých kilometrů uveden. Stejně tak žalobce doložil dvě nabídky obdobných vozidel, kde se cena pohybovala v průměru ve výši 51.500 Kč. Žalobce zároveň na podporu svých skutkových tvrzení doložil znalecký posudek znalce Ing. [jméno] [příjmení], který stanovil obvyklou cenu předmětného vozidla ke dni poškození částkou 103.700 Kč. Nutno však poznamenat, že znalec skutečně, tak jak namítala žalovaná, při výpočtu vyšel toliko ze znaleckého standardu a vůbec se nezabýval, jaký je stav trhu s obdobnými vozidly. Za této situace nechal soud vypracovat znalecký posudek znalcem [celé jméno znalce]. Tento stanovil obvyklou cenu vozidla na částku 30.000 Kč, když uvedl, že z posudku Ing. [příjmení] není zřejmé, jak stanovil koeficient prodejnosti a jak stanovil výchozí cenu vozidla. Žalobce se shora uvedeným posudkem nesouhlasil, když namítal, že znalec v posudku zcela opomněl přítomnost dodatečné výbavy, nezabýval se stavem pneumatik ani tím, že stav všech dílů byl nadprůměrný a též není jasné, jak dospěl ke stanovení koeficientu prodejnosti. Soud tedy nechal vypracovat ještě jeden znalecký posudek znalcem [celé jméno znalce]. Tento znalec stanovil obvyklou cenu vozidla dle databáze obchodovatelných vozidel na částku 38.400 Kč a dle znaleckého standardu na částku 37.160 Kč. Dle metodiky pro ocenění historický vozidel pak určil obvyklou cenu částkou 41.300 Kč. K posudku Ing. [příjmení] uvedl, že tento znalec stanovil cenu vozidla dle znaleckého standardu a výchozí cenu stanovil dle běžného katalogu vozidel a nevzal tedy v potaz pořizovací cenu vozidla. Koeficient prodejnosti stanovil na 0,7, což lze považovat za technicky nepřijatelné, neboť koeficient prodejnosti i po úpravě počtu najetých kilometrů činí 0,21. Při své výpovědi u ústního jednání dne 26.1.2022 znalec uvedl, že v době škodní události bylo vozidlo stáří 18 let a oficiálně tak nespadalo do historických vozidel. V době zpracování znaleckého posudku již bylo stáří nad 20 let. Vozidlo může mít nějakou sběratelskou hodnotu, ale nikoli hodnotu historickou. Pokud by vozidlo bylo používáno k běžnému užívání, pak je cena kolem 38.000 Kč odpovídající. Soud s ohledem na vyjádření obou soudem ustanovených znalců [celé jméno znalce] i [celé jméno znalce] ke znaleckému posudku Ing. [příjmení], především pokud jde o stanovení koeficientu prodejnosti, když oba znalci uvedli, že není jasné, jak Ing. [příjmení] k němu došel, vyšel ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], který se zabýval stanovením obvyklé ceny jak z pohledu obchodovatelnosti obdobných vozidel, tak znaleckého standardu i z pohledu možné historické hodnoty vozidla. Vzhledem k tomu, že znalec uvedl, že historickou hodnotu vozidlo nemá a cena 38.000 Kč při běžném používání vozidla je odpovídající, vyšel soud ze stanovení obvyklé ceny dle databáze obchodovaných vozidel. Vyšel tak z ceny 38.400 Kč, od které však bylo třeba odečíst hodnotu zbytků vozidla ve výši 2.100 Kč. Podle ust. § 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15-ti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zajištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti poskytnout pojistné plnění. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že poškozený má nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. Dále soud vycházel z ust. § 2951 zák.č. 89/2012 Sb. (dále v textu jen obč. zák.) se škoda nahrazuje uvedením po předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 obč. zák hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že nárok žalobce byl co do částky 13.400 Kč oprávněný. Právní předchůdce žalované totiž žalobci vyplatil částku celkem 22.900 Kč po odpočtu hodnoty zbytků vozidla ve výši 2.100 Kč. Přitom dle znaleckého posudku [celé jméno znalce] byla obvyklá cena vozidla 38.400 Kč a po odpočtu hodnoty zbytků vozidla ve výši 2.100 Kč pak 36.300 Kč. Rozdíl mezi částku 36.300 Kč a 22.900 Kč tak činí právě 13.400 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobci přiznal částku 13.400 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 65.300 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl. Přitom se jedná pouze o nárok týkající se vozidla. Soud zároveň žalobci nepřiznal částku 2.300 Kč s příslušenstvím, byť úhradu této částky doložil příjmovými pokladními doklady ze dne 29.9.2015 a 5.10.2015. Důvodem byla skutečnost, že znalecký posudek Ing. [příjmení] byl zcela nepřezkoumatelný a pro daný spor pro jasné nesrovnalosti, zcela nepoužitelný. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení však přiznal až od 23.1.2016, neboť k ukončení šetření pojistné události došlo dne 7.1.2016 a právní předchůdce žalobce měl pak lhůtu 15 dní k poskytnutí pojistného plnění. S ohledem na tuto skutečnost proto soud úrok z prodlení od 7.1.2016 do 22.1.2016 zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 150 o.s.ř. Důvodem je skutečnost, že žalobce se s ohledem na perfektní stav vozidla i jeho potenciální historickou hodnotu, mohl oprávněně domnívat, že jeho nárok je po právu, když se navíc řídil znaleckým posudkem Ing. [příjmení], který jako laik nemohl dostatečně posoudit. Proto má soud za to, že pokud by žalované přiznal náhradu nákladů řízení, nebylo by to ve vztahu k žalobci spravedlivé. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 o.s.ř., když vyšel z toho, že žalobce byl úspěšný co do 17% a žalované úspěch pak činil 83% Náklady sestávají ze znalečného za znalecké posudky ve výši 2.400 Kč, 7.865 Kč a za účast znalce u ústního jednání ve výši 1.331 Kč. Žalobce tak stíhá uhradit 83% těchto nákladů, což činí částku 9.624,68 Kč a žalovanou stíhá povinnost k úhradě 17%, což činí částku 1.971,32 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středn