26 C 170/2021-189 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že článek 15 Koncesionářské smlouvy [příjmení] uzavřené mezi účastníky dne [datum] je neplatný a že výpověď této smlouvy ze dne [datum] je neplatná. K žalobě uvedl, že předmětná Koncesionářská smlouva [příjmení] (dále též jen„ Koncesionářská smlouva“ či„ Smlouva“) byla uzavřena dne [datum], přičemž dne [datum] byla Smlouva ze strany žalované vypovězena (dále jen„ Výpověď) pro údajné poručení článku 15 Smlouvy, spočívající v nesplnění informační povinnosti při změně v ovládání, řízení a kontrole žalobce. Na základě návrhu žalobce byly vztahy mezi účastníky zatímně upraveny předběžným opatřením zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2021, č.j. 10 Nc 4001/2021-178, souladu s výrokem II. tohoto předběžného opatření žalobce podal tuto žalobu na určení existence právního vztahu. 2. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) žalobce spatřuje v tom, že určení neplatnosti shora uvedeného článku 15 Smlouvy a Výpovědi by došlo k by došlo k narovnání stavu nejistoty a umožnila by žalobci neomezeně pokračovat v činnosti koncesionáře značky Renault. Nadto je dle žalobce na prohlášení neplatnosti článku 15 Smlouvy dán veřejný zájem, neboť přípustnost takovéhoto ustanovení by měla negativní dopad do práv slabších smluvních stran ve smluvních vztazích 3. Žalovaná k žalobě vyjádřila tak, že tuto neuznává. V podrobnostech mutatis mutandis odkázala na své podání, které učinila v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 6/2021, kde vystupovali stejní účastnící jako v tomto řízení a jehož předmět byl téměř totožný, kdy předmětem byla obdobná žaloba, ovšem týkající se Koncesionářské smlouvy Dacia. Žalobu navrhla zamítnout, neboť žalobce žaluje na určení, ačkoliv na tomto nemá naléhavý právní zájem, nadto žalovaná považuje ujednání Smlouvy za platná a nijak nevybočující z obvyklé praxe v automobilovém odvětví. Navíc, i kdyby argumentace žalobkyně ohledně neplatnosti předmětného článku byla přiléhavá, vedly by namítané vady pouze k relativní neplatnosti článku, přičemž toto právo bylo na straně žalobce již promlčeno. 4. Žalobce k důkazu předložil Koncesionářskou smlouvu [příjmení], (založena na č.l. 18-38 spisu), včetně jejích zvláštních podmínek a ročního dodatku [rok] (č.l. 39-56 spisu) a evropskou koncesionářskou smlouvu (na č.l. 58-89). Dále doložil sporovanou Výpověď koncesionářské smlouvy [příjmení] ze dne [datum] (na č.l. 17), dopis ze strany žalované nazvaný„ Informace před ukončením výpovědní lhůty koncesionářské smlouvy [příjmení] a koncesionářské smlouvy Dacia“ ze dne [datum] (založen na č.l. 93-94 spisu) a záznam e-mailové komunikace mezi účastníky (na č.l. 90-91, [číslo] a [číslo] spisu). Ke své osobě žalobce doložil své stanovy (na č.l. 99-107 spisu), informace o svých členech (č.l. 110-133), úplný výpis z obchodního rejstříku (na č.l. 134-139 spisu), listinu nazvanou„ Seznam propuštěných k [datum]“ (č.l. 140 spisu) a tabulku s ekonomickými údaji žalobce na č.l. 92 spisu. 5. Z provedeného dokazovaní, jakož i shodných vyjádření účastníků má soud za prokázané, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena Koncesionářská smlouva, kterou žalovaná dne [datum], s odkazem na porušení článku 15 Smlouvy vypověděla. 6. Žalobce se projednávanou žalobou domáhá uřečení neplatnosti článku 15 Smlouvy a Výpovědi, přičemž dle § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Ohledně určovacích žalob dle §80 o.s.ř. je soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o.s.ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (k tomuto srovnej Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2147/2018). 8. V případě určovací žaloby zákon vyžaduje existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, přičemž žalobce je povinen existenci naléhavého právního zájmu tvrdit a prokazovat. Existence naléhavého právního zájmu je předpokladem k tomu, aby žaloba mohla být věcně projednána, je-li žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pak není dán důvod k jejímu věcnému projednání, resp. je vyloučeno, aby žaloba byla přezkoumána po věcné stránce. 9. Pokud žalobce uvádí, že má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti článku 15 Koncesionářské smlouvy a neplatnosti Výpovědi ze dne [datum], neboť tímto určením by došlo k narovnání stavu nejistoty a umožnilo by žalobci neomezeně pokračovat v činnosti koncesionáře, pak soud konstatuje, že ze shora uvedených tvrzení žalobce a provedených listinných důkazů tento naléhavý právní zájem nevyplývá. 10. Při soudním jednání konaném dne [datum] žalobce k věci toliko uvedl, že faktický a ekonomický vztah mezi účastníky v současné chvíli v zásadě netrvá. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000 či Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1772/2000) soud poučil žalobce dle §118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil svá skutková tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti článku 15 Koncesionářské smlouvy a naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti Výpovědi Koncesionářské smlouvy a jak by toto určení neplatnosti bylo způsobilé eliminovat stav v ohrožení či nejistoty v právním vztahu účastníků či by toto bylo zárukou k odvrácení budoucích sporů účastníků. Přestože byl žalobce poučen o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního neuvedl žádné další skutečnosti o tvrzeném naléhavém právním zájmu ani neoznačil další důkazy. 11. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalobce zde není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti článku 15 Koncesionářské smlouvy a neplatnosti Výpovědi. Případná (ne) platnost článku 15 Smlouvy totiž přestavuje pouze předběžnou otázku ohledně (ne) platnosti Výpovědi a již jen z tohoto důvodu není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti Smlouvy. Co se týče naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti Výpovědi, ten dle soudu též není u žalobce dán, neboť sám žalobce uvedl, že ekonomický vtah mezi účastníky již fakticky skončil a neuvedl, jak by určení neplatnosti Výpovědi eliminovalo stav v ohrožení či nejistoty v právním vztahu účastníků či by bylo zárukou k odvrácení budoucích sporů účastníků. 12. Ze shora uvedených důvodů soud určovací žalobu pro absenci naléhavého právního zájmu zamítl, přičemž – pro nadbytečnost takového postupu – žalobu nijak nepřezkoumával po věcné stránce (viz shora). 13. V této souvislosti soud pouze pro úplnost dodává, že v související věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 6/2021 byla žaloba obdobného znění zamítnuta a rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č.j. 27 C 6/2021-295, nabyl právní moci dne [datum]. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty sestávají z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a.t.) ve spojení s § 9 odst 3 písm. a) a.t. Za řízení o určení existence právního vztahu náleží odměna za 3 úkony po 2 500 Kč (1. převzetí zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. účast na jednání dne [datum]). Žalované dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 900 Kč, a náhrada DPH v sazbě 21%, tedy 1 764 Kč. Celkové náklady tak činí 10 154 Kč.