27 C 12/2022-72 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 78 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že je příspěvkovou organizací zřízenou hlavním městem Prahou a že je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně umístění na střeženém parkovišti a hlídání. 2. Žalobkyně dne [datum] provedla odtah vozidla [registrační značka] podle § 45 zákona o silničním provozu, jehož provozovatelem byl žalovaný. Žalovanému v důsledku toho vznikla povinnost zaplatit náklady na odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. 3. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozovaném žalobkyní stanoví nařízení hlavního města Prahy č. 2 z roku 2013, a to na 1 900 Kč za odtah, dále 250 Kč denně za 1. až 3. den střežení, 400 Kč denně za 4. až 180. den a 50 Kč za každý další den. Ke dni podání žaloby činila celková dlužná částka 78 250 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani přes její výzvu danou před podáním žaloby neuhradil. 4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu 300 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 550 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.). 5. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. 6. Soud má za prokázány následující skutečnosti. 7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy. Do jejího předmětu činnosti patří mj. odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich hlídání (prokázáno úplným zněním zřizovací listiny žalobkyně). 8. Nařízením rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti bylo mj. stanoveno, že maximální cena za jeden úplný odtah vozidla činí 1 900 Kč a maximální denní cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí 250 Kč za 1. až 3. den, 400 Kč za 4. až 180. den a 50 Kč od 181. dne dále (prokázáno textem nařízení hl. m. Prahy č. 2 z r. 2013). 9. Vlastníkem vozidla [registrační značka] byl od [datum] žalovaný (prokázáno kartou vozidla [anonymizováno]). 10. Dne [datum] byl žalobkyní proveden odtah uvedeného vozidla na pokyn strážníka městské policie (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo]). 11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě ze dne [datum]). 12. Žalovaný předmětnou částku neuhradil (nic jiného žalovaný netvrdil, ani neprokazoval). 13. Soud došel k závěru, že žalobkyně provedla odtah a uskladnění (parkování) vozidla, jehož provozovatelem byl žalovaný, a že vozidlo se dosud nachází na parkovišti žalobkyně. 14. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 15. Podle § 2 písm. b) téhož zákona je pro účely tohoto zákona provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 16. V daném případě byl žalovaný v době odtahu vlastníkem vozidla a jeho provozovatelem, neboť v řízení nevyšlo najevo, že by provozovatelem byla osoba odlišná od vlastníka. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit náklady na odstranění vozidla z komunikace a jeho parkování. Soud proto žalobu shledal důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 17. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž nepřekročil roční sazbu úroku z prodlení požadovanou žalobkyní v žalobě. 18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení činí 4 042 Kč; z toho je: -) částka 3 142 Kč za soudní poplatek za žalobu, -) částka 900 Kč za 3 úkony právní služby (1. výzva k plnění, 2. podání žaloby, 3. částečné zpětvzetí žaloby) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 19. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], protože žalobkyně v něm doplňovala tvrzení, jež měla uvést již v žalobě. Ze strany žalobkyně tak vznikly zbytečné náklady, které podle soudu nelze dávat k tíži žalovanému.