33 C 350/2022-69 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky celkem ve výši 21 300 Kč s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení, zčásti kapitalizovanými). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované a jejich ověření doklady jí předloženými, že na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, že v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, dále částku označenou žalobkyní jako odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a že celkovou částku odpovídající součtu úvěru a uvedeného úroku a odměn se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední z nich do [datum]. Dále uvedla, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila a od data uzavření smlouvy až do doby, kdy došlo k postoupení pohledávky žalobkyni, uhradila celkem pouze 5 700 Kč. Dále uvedla, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena její uvedenou právní předchůdkyní na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Dále uvedla, že její právní zástupce vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. 2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. 3. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (prokázáno uvedenou smlouvou). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z prohlášení žalované ve shora uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru to nelze vyvodit, neboť splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; není možné, aby se tohoto břemene zprostil jen tím, že si nechá od spotřebitele podepsat libovolné prohlášení v tomto směru. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele by tím byl zcela popřen, neboť namísto vyvíjení odborné činnosti by poskytovateli postačovalo opatřit si formální prohlášení spotřebitele, jehož se ale právě zákon snaží proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. chránit uložením těchto povinností poskytovateli spotřebitelského úvěru. 7. Soud provedl k důkazu listiny, které žalobkyně předložila k prokázání, že si její právní předchůdkyně opatřila k posouzení úvěruschopnosti žalované dostatečné podklady, tedy dodatek pracovní smlouvy, smlouvu o nájmu bytu, dvě čestná prohlášení a kartu zákazníka. Po jejich vzájemném zhodnocení dospěl k závěru, že byl prokázán opak toho, co žalobkyně tvrdila, tedy bylo prokázáno, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované. V kartě zákazníka bylo uvedeno, že žalovaná žije v bytě jako nájemník, a to sama (samostatná domácnost, bez uvedení jakýchkoli dalších osob), přičemž náklady na bydlení měly činit 5 000 Kč měsíčně. Přitom ze smlouvy o nájmu bytu naopak vyplynulo, že žalovaná jako jediný nájemce má hradit za byt nájemné 10 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 4 981 Kč měsíčně, tedy téměř třikrát tolik. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici čestné prohlášení údajně dcery žalované, [jméno] [celé jméno žalované], že matce přispívá na nájem 5 000 Kč měsíčně. To zjevně nijak ověřováno nebylo, nicméně i kdyby to byla pravda, stále by to znamenalo, že celkové náklady na bydlení byly podstatně vyšší než 5 000 Kč měsíčně. Z ničeho neplyne, že byla zjišťována a ověřována výše nákladů na uspokojování ostatních životních potřeb žalované, kdy soudu se částka 3 400 Kč měsíčně uvedená v kartě jeví jako zjevně nepřiměřeně nízká. Z karty zákazníka dále žádným způsobem neplyne, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala prověřením, zda vůči žalované nejsou vedena exekuční řízení. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že tomu tak je, přičemž jde o minimálně 10 exekučních řízení, první z nich zahájené již v roce 2011. Tato skutečnost (kterou mohla právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovat např. z centrální evidence exekucí) by měla být zcela zjevně vzata v úvahu pro posuzování úvěruschopnosti žalované, což se nestalo. 8. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 15 000 Kč, a to v hotovosti (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] obsahující potvrzení převzetí částky). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 5 700 Kč (což uvedla sama žalobkyně). 9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek (prokázáno touto smlouvou), jejíž příloha obsahovala specifikaci postoupených pohledávek a zahrnovala pohledávku za žalovanou (prokázáno touto přílohou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem k němu). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem k ní). 10. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. 11. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz listinami na č. l. 50 p. v. až 51 p. v. spisu pro jejich nečitelnost, přičemž žalobkyně je ani po konstatování jejich nečitelnosti soudu v čitelné podobě nepředložila. 12. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť po skutkové stránce se nijak netýkal projednávané věci a byl pro ni zjevně irelevantní. 13. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 14. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž splatila 5 700 Kč. V řízení bylo zjištěno, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neopatřila si přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit. 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 17. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné