33 C 376/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 771 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 870 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu u zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek [webová adresa], k podpisu smlouvy došlo elektronicky pomocí [příjmení] zaslaného na žalovaným uvedené telefonní číslo. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 100 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], žalovaný byl povinen je splatit, což neučinil, a dále se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 3 770 Kč, což rovněž neučinil. Dále uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to za pět písemných upomínek, přičemž právo na zaplacení této částky vyplývalo z ujednání článku 2.3 smlouvy o zápůjčce. Dále uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 901 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení; za tím účelem navrhla vyžádat vyjádření banky dokládající poskytnutí peněžních prostředků právě žalovanému. 2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o zápůjčce žalovaného, na základě čeho bylo možno usuzovat, že právě žalovaný projevil vůli tvrzenou smlouvu o zápůjčce uzavřít, jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně k této výzvě soudu žádná tvrzení nedoplnila, a naopak výslovně uvedla, že žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud shledá smlouvu neplatnou, a že soud by tedy měl žalobkyni přiznat právo na vrácení bezdůvodného obohacení, úroky z prodlení a náklady řízení. 3. Žalovaný se při ústním jednání soudu k žalobě vyjádřil tak, že sjednal se žalobkyní přes internet půjčku ve výši 12 100 Kč, tuto částku od žalobkyně obdržel a nic z ní nesplatil. Dále uvedl, že žalobkyně chtěla doložit živnostenský list a bankovní výpisy za poslední tři měsíce, nic jiného ke zkoumání jeho úvěruschopnosti nevyžadovala ani nebylo dokládáno. 4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. 6. Žalobkyně k tomu netvrdila ani nedoložila nic. Podle samotného žalovaného pouze požadovala doložit živnostenský list a bankovní výpisy za poslední tři měsíce, nic jiného. Z toho podle mínění soudu nevyplývá, že by se žalobkyně reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním a prověřováním. 7. S ohledem na vyjádření žalovaného při ústním jednání vzal soud za zjištěné na základě shodných tvrzení stran, že mezi sebou ujednaly smlouvy o zápůjčce ve znění, které žalobkyně předložila, spolu s dodatkem k této smlouvě (soud obě tyto listiny provedl k důkazu, avšak s ohledem na nespornost sjednání zápůjčky z nich již nečinil další skutkové závěry). 8. Žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 2 500 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 5 600 Kč (prokázáno čtyřmi potvrzeními společnosti [právnická osoba]), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením společnosti [právnická osoba]). Přijetí částky v celkové výši 12 100 Kč žalovaný k dotazu soudu výslovně potvrdil. 9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou odeslanou dne [datum] (prokázáno výzvou právní zástupkyně žalobkyně a podacím lístkem, obojí ze dne [datum]). Naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovaného o zaplacení upomenula dříve než shora uvedenou předžalobní výzvou, neboť soudu sice předložila celkem pět listin označených jako upomínka resp. opakovaná výzva k úhradě (datované [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), avšak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že byly skutečně žalovanému zaslány a jakým způsobem. 10. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ani informace o příchozí platbě ve výši 1 Kč (dne [datum], tedy podstatně předcházející sjednání předmětné zápůjčky) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 11. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 100 Kč, avšak neprokázala, že by před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 14. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k ověření příjmů ani výdajů žalovaného. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobkyně měla dostatečné podklady, aby provedla profesionální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na jehož základě by mohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti zápůjčku splácet. Pouhé bankovní výpisy (které ani soudu nepředložila a jejich obsah v řízení nevyšel najevo) či živnostenský list k tomu postačovat nemohly. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout. 15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 16. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout též z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru ve znění předcházejícím novelizaci zákonem č. 96/2022 Sb.). Ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projeve