27 C 66/2023-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 20. 12. 2021 uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]: žalovaná vyplnila požadované údaje, odsouhlasila znění rámcové smlouvy, odeslala na bankovní účet žalobkyně 1 Kč a výpis z účtu, ze kterého bylo patrné, že je jeho majitelkou, a poté byla uzavřena uvedená smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, které žalované dne 20. 12. 2021 převedla na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 10 256 Kč: dne 17. 1. 2022 částku 1 Kč, dne 20. 2. 2022 částku 1 Kč, dne 15. 3. 2022 částku 4 238 Kč, dne 16. 4. 2022 částku 1 508 Kč, dne 18. 5. 2022 částku 1 508 Kč a dne 5. 9. 2022 částku 3 000 Kč. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 16 055 Kč: neuhrazenou jistinu ve výši 11 873 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 279 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 98 Kč, úrok ve výši 2 205 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Dne 20. 12. 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy, prokazuje kopie„ Úvěrové smlouvy“ podepsané dne 20. 12. 2021 a„ Sazebníku poplatků od 4. 1. 2019“. 4. Žalobkyně zaslala žalované částku 15 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě„ Bankovního výpisu [číslo] ze dne [datum]“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaná tuto skutečnost nepopřela. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na úhradu úvěru zaplatila 10 256 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Výpisu čerpání, splátek a úhrad“. Žalovaná tuto skutečnost nepopřela, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně uvedeného výpisu. 6. Dne 26. 7. 2022 žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne 25. 7. 2022, kterým vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky. Prokazuje to„ Výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 25. 7. 2022 a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 26. 7. 2022. 7. Dne 21. 10. 2022 zástupce žalobkyně zaslal žalované dopis, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě pohledávky ve výši 16 055 Kč nejpozději do 21. 11. 2022. Prokazuje to„ Předžalobní výzva k plnění“ ze dne 21. 10. 2022. 8. Žalobkyně neprokázala, jakým konkrétním způsobem prověřila schopnosti žalované splácet úvěr. V žalobě pouze uvedla obecné tvrzení, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, tedy zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI; zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a dále srovnává příjmy a výdaje žadatele o úvěr, které jsou povinnou položkou, jež musí být vyplněna při žádosti o poskytnutí úvěru. 9. V reakci na výzvu soudu k doložení, jakým způsobem žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalované používá statistický model, kterým přezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované a který bere v potaz i proměnné jako například věk, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně. K tomu žalobkyně předložila i dva dokumenty,„ Úvěrovou zprávu“ a„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 8. 3. 2023“. Oba tyto dokumenty však byly zcela zjevně vypracovány přímo žalobkyní a nijak tedy neprokazují, zda a jak žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Ačkoliv tyto dokumenty obsahují informace o příjmech a výdajích žalované, žalobkyně neprokázala ani to, že by jí tyto údaje sdělila žalovaná, natož že byly žalobkyní nějakým způsobem ověřovány. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by nahlížela do databází NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. 10. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. 11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Právní úprava výslovně nehovoří o tom, kdo má prokazovat porušení povinnosti poskytovatele. Ačkoli z obecných principů dokazování by bylo možné dovozovat, že důkazní břemeno nese spotřebitel, který se domáhá toho, že poskytovatel svou povinnost porušil, ESD dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C -449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel, resp. věřitel. Je to logické, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Žalobkyně tedy v tomto případě nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované a porušila tak svou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. 14. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) neplatná. (viz. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 15. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. 16. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. V daném případě žalobkyně přes poučení soudu nedotvrdila a neprokázala, že by v souladu se zákonem provedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Na poskytnuté plnění ve výši 15 000 Kč je tak nutno pohlížet jako na plnění bez právního důvodu a věc je pak na místě posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. V posuzovaném případě se žalovaná bezdůvodně obohatila o poskytnutých 15 000 Kč. Z nich již 10 256 Kč vydala žalobkyni; zbylých 4 744 Kč dosud nevydala. Soud proto uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 4 744 Kč. 21. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť smluvní pokuta, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za prodloužení splatnosti a náhrada vynaložených nákladů včetn