8 C 105/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným. Na základě nájemní smlouvy byl žalovaný povinen hradit měsíční nájemné ve výši 5 800 Kč. Žalobce tvrdí, že mu žalovaný neuhradil nájemné za měsíce červen–říjen. Žalovaný též upozorňuje na skutečnost, že v paralelním řízení bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného vyklidit předmětný byt žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu o nájmu části bytu ze dne [datum] (dále jen„ nájemní smlouva“), v níž si strany ujednali pronájem jihozápadního pokoje bytu [číslo] na adrese [adresa], jehož je žalobce výlučným vlastníkem (prokázáno článkem I. nájemní smlouvy). Žalovaný se zavázal žalobci hradit za užívání části bytu částku ve výši 5 800 Kč (prokázáno článkem III. nájemní smlouvy). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (prokázáno článkem II. nájemní smlouvy). Žalovaný svůj závazek hradit žalobci nájemné řádně plnil od června 2021 až do května 2022 (prokázáno výpisem transakční historie mezi účty žalobce a žalovaného ze dne [datum]). Žalobce vyhotovil a zaslal žalovanému v dostatečném předstihu před podáním žaloby předžalobní výzvu k plnění (prokázáno poslední výzvou ze dne [datum] a fotokopií podacího lístku ze dne [datum]). Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), stanovící, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 o. z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobce přenechal v souladu s § 2201 o. z. žalovanému k užívání jeden z pokojů (včetně společného zařízení) bytové jednotky, jejímž vlastníkem je žalobce. Žalovaný byl dle nájemní smlouvy povinen za užívání části bytové jednotky hradit žalobci sjednané nájemné ve výši 5 800 Kč měsíčně ve smyslu § 2246 o. z. Z platební historie ovšem vyplynulo, že poslední nájemné žalovaný uhradil na květen roku 2022, přestože nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a tedy trvala dále. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokazoval, že by žalobci nájemné na červen 2022 a dále řádně a včas hradil. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobce na náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 453 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 000 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 613 Kč. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.