8 C 107/2023-34 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky 61 126 Kč spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. V žalobě uvedla, že žalovaná byla na základě smlouvy o dodávce elektřiny odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Za spotřebu elektřiny žalobkyně vystavila žalované dvě faktury dohromady znějící na částku 129 106 Kč, přičemž žalovaná na faktury zálohově uhradila pouze částku 67 980 Kč. Žalovaná se k uplatňovanému nároku žalobkyně nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela spolu s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/771357 (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na předem sjednané odběrné místo žalované, která se za poskytnutou elektřinu zavázala platit sjednanou cenu (prokázáno smlouvou). Žalované byla ze strany žalobkyně vystavena mimořádná faktura za elektřinu za období od [datum] do [datum], za které byl žalované vyúčtován nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 59 835 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Za následující období od [datum] do [datum] byla žalované vyfakturována dlužná částka dalších 1 291,22 Kč (prokázáno mimořádnou (konečnou) fakturou za elektřinu [číslo]). Celková dlužná částka tedy činila 61 126 Kč (prokázáno zmíněnou konečnou fakturou). Žalobkyně vyhotovila a zaslala na doručovací adresu žalované výzvu k plnění před podáním žaloby (prokázáno zněním předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovním razítkem). Po právní stránce soud věc posoudil dle § 22 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalované dodávala elektřinu do odběrného místa dle § 22 a násl. energetického zákona. Naopak žalovaná své závazky nesplnila, když žalobkyni neuhradila dvě po sobě jdoucí faktury za období od [datum] do [datum] do data splatnosti v celkové výši 61 126 Kč. Z těchto důvodů se žalovaná ocitla v prodlení, pročež žalobkyně byla oprávněna dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná předložené faktury za odebranou elektřinu řádně a včas neuhradila, byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 046 Kč. Tato částka odpovídá součtu nákladů za 2 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. podání návrhu na zahájení řízení, 2. jednoduchá výzva k plnění) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 446 Kč. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.