8 C 132/2023-117 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 10 591,63 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, na základě níž právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce“), dodával předchůdce žalované elektřinu a plyn do odběrného místa na adrese [adresa], přičemž žalovaná se zavázala platit za poskytovanou elektřinu a plyn sjednané ceny. První dílčí nárok ve výši 2 745,53 Kč vyplývá z nedoplatku za dodanou elektřinu za fakturační období od 26. 2. 2020 do 13. 5. 2020, další nárok ve výši 3 353,15 Kč je tvořen opravným vyúčtováním plynu za období od 5. 3. 2020 do 20. 5. 2020 a poslední nárok ve výši 4 492,95 Kč představuje nedoplatek na konečném vyúčtování za plyn za totéž období. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celý čas průběhu řízení zůstala zcela nečinná. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela spolu s předchůdcem smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 24. 2. 2020 (dále jen„ smlouvy“), na základě které se předchůdce zavázal dodávat elektřinu a plyn na předem sjednané odběrné místo žalované, která se za poskytnutou elektřinu a plyn zavázala platit sjednanou cenu (prokázáno smlouvami). Žalované byla ze strany předchůdce vystavena konečná faktura za elektřinu za období od 26. 2. 2020 do 13. 5. 2020, ve které byl žalované vyúčtován nedoplatek za odebranou elektřinu ve výši 3 510,14 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Opravným vyúčtováním za elektřinu v témže období byl žalované vyúčtován přeplatek ve výši 764,61 Kč (prokázáno fakturou [číslo]), a tudíž nový nedoplatek činil částku 2 745,53 Kč (původně vyúčtovaných 3 510,14 Kč – přeplatek 764,61 Kč). Za odebraný plyn v období od 5. 3. 2020 do 20. 5. 2020 vystavil předchůdce žalované konečnou fakturu znějící na nedoplatek 4 492,95 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Opravným vyúčtováním za plyn v období od 5. 3. 2020 do 20. 5. 2020 předchůdce žalované vyúčtoval nedoplatek ve výši 3 353,15 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Předchůdce uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017) a postoupil ji též pohledávku za žalovanou (prokázáno dílčím předávacím protokolem o postoupení pohledávek č. 62). Žalobkyně žalované zaslala v dostatečném předstihu před podáním žaloby předžalobní výzvu k plnění (prokázáno výzvou k úhradě závazku ze dne 7. 10. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 22 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle § 62 odst. 2 písm. i) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon má zákazník povinnost uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností předchůdce své závazky splnil, když žalované dodával elektřinu a plyn do odběrného místa dle § 22 a násl. energetického zákona. Naopak žalovaná své závazky nesplnila, když předchůdci neuhradila tři faktury za období od 26. 2. 2020 do 5. 3. 2020 do data splatnosti v celkové výši 10 591,63 Kč. Z těchto důvodů se žalovaná ocitla v prodlení, pročež žalobkyně je oprávněna dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalobkyní byla postoupena předchůdce na žalobkyni. Žalovaná přitom netvrdila ani neprokazovala, že by vyfakturované nedoplatky z vyúčtování elektřiny a plynu uhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná předložené faktury za odebranou elektřinu řádně a včas neuhradila, byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.