12 C 237/2024-50 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 22 270 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze dvou smluv o úvěru. Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (déle též jako „Smlouva 1“) uzavřel žalovaný s , právnická osoba, , právnická osoba, , IČ , tel. číslo, (dále jako „, právnická osoba, “) dne 24. 8. 2011. Na základě této smlouvy poskytla , právnická osoba, žalovanému 9 000 Kč a ten se zavázal za to zaplatit poplatky v celkové výši 7 524 Kč. Úročení jistiny úvěru bylo sjednáno ve výši 21 % ročně. Žalovaný na dluh ze Smlouvy 1 splatil celkem 4 094 Kč. Žalobkyně se ze Smlouvy 1 dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 15 524,52 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 5 627,69 Kč. Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (déle též jako „Smlouva 2“) uzavřel žalovaný s , právnická osoba, dne 6. 6. 2011. Na základě této smlouvy poskytla , právnická osoba, žalovanému 10 000 Kč a ten se zavázal za to zaplatit poplatky v celkové výši 8 360 Kč. Úročení jistiny úvěru bylo sjednáno ve výši 21 % ročně. Žalovaný na dluh ze Smlouvy 2 splatil celkem 8520 Kč. Žalobkyně se ze Smlouvy 2 dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 12 289,73 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 4 543,28 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, dne 21. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a , právnická osoba, spolu uzavřeli dne 24. 8. 2021 smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalovanému 9 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s poplatky ve výši 7 524 Kč. Procentuální úvěrová sazba byla stanovena ve výši 21 %. Celkové RPSN úvěru činilo 63, 91 %. , právnická osoba, poskytla žalovanému jistinu úvěru v hotovosti. (viz úvěrovou smlouvu č. , tel. číslo, na č. l. 19-20 spisu) Žalovaný splatil na svůj dluh celkem částku ve výši 4 094 Kč. Žalovaný a , právnická osoba, spolu uzavřeli dne 6. 6. 2021 smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s poplatky ve výši 8 360 Kč. Procentuální úvěrová sazba byla stanovena ve výši 21 %. Celkové RPSN úvěru činilo 63, 91 %. , právnická osoba, poskytla žalovanému jistinu úvěru v hotovosti. (viz úvěrovou smlouvu č. , tel. číslo, na č. l. 17-18 spisu) Žalovaný splatil na svůj dluh celkem částku ve výši 8 520 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, dne 21. 9. 2023. (viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 26-34 spisu) Postoupení bylo žalovanému oznámeno. (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 na č. l. 21 spisu a podací lístek zásilky RR2714579848F na č. l. 22 spisu) Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 4. 6. 2024. (viz výzvu k plnění ze dne 3. 6. 2024 na č. l. 24 spisu a podací lístek zásilky č. RR2721098815F na č. l. 23 spisu) V řízení se neprokázalo, že by žalovaný na svůj dluh něčeho dalšího plnil.5. Po právní stránce soud Smlouvu 1 a Smlouvu 2 posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 9 000 Kč a 10 000 Kč. Dle Smlouvy 1 měl žalovaný uhradit celkem 16 524 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 7 524 Kč a úrokem ve výši 21 % ročně z jistiny úvěru. RPSN Smlouvy 1 činilo 63,91 %. Dle Smlouvy 2 měl žalovaný uhradit celkem 18 360 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 8 360 Kč a úrokem ve výši 21 % ročně z jistiny úvěru. RPSN Smlouvy 2 činilo 63,91 %. Výši nákladů obou úvěrů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2011, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 13,77 % p. a. V srpnu 2011 to bylo 13,76 %. Je tak zřejmé, že , právnická osoba, v obou smlouvách požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 63,91 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelná.6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěrů sjednané ve smlouvách vysoko přesahují přijatelnou hranici a obě smlouvy o úvěru z tohoto důvodu odporují dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouvy jsou tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smluv o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy 1 ve výši 9 000 Kč uhradil 4 094 Kč. Na dluh ze Smlouvy 2 žalovaný uhradil 8 520 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smluv o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 4 906 Kč a 1 480 Kč.7. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tři pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 4. 6. 2024, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 7. 11. 2023 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 11. 6. 2024. Počínaje následujícím dnem 12. 6. 2024 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 6 386 Kč od 12. 6. 2023 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 22 270 Kč. Žalovaný byl v řízení úspěšný v částce 15 884 Kč a neúspěšný v částce 6 386 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalovaného představuje částka 9 498 Kč, což je po zaokrouhlení 42,65 % předmětu řízení, kdy žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení v této části. Protože ale žalovaný zůstal během řízení zcela neaktivní, soud rozhodl, že nikdo nemá právo na náhradu nákladů řízení.9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.