27 C 230/2024-68 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Rozporuplně však jednou tvrdila, že se tak stalo dne 22. 9. 2023 (bod II žaloby), a podruhé, že to bylo 3. 10. 2023 (bod IIa žaloby). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Účastníci se dohodli, že žalovaný uhradí poskytnuté peněžní prostředky s úroky v celkové částce 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. V souladu se smlouvou došlo dnem 24. 4. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný přes upomínky neuhradil dluhy z úvěru.2. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni:- částku 28 063 Kč (neuhrazená jistina),- úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 4. 2024 do 24. 7. 2024,- úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 28 063 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení z částky 28 063 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení,- částku 1 977 Kč („neuhrazené splátky úvěru“),- částku 300 Kč za 3 upomínky po 100 Kč,- částku 1 497 Kč za 3 smluvní pokuty podle čl. IV bodu 2 písm. c) Smlouvy o úvěru za prodlení se zaplacením 3 splátek,- částku 1 231 Kč za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 30 040 Kč za dobu od 25. 4. 2024 do 4. 6. 2024.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Soud má za prokázány následující skutečnosti. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Prokazuje to „Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ ze dne 9. 6. 2020.5. Dne 22. 9. 2023 žalobkyně a žalovaný spolu jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy prokazuje kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2023.6. Dne 3. 10. 2023 převedl žalovaný ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalobkyně tzv. verifikační poplatek ve výši 1 Kč. Prokazuje to kopie „Potvrzení o provedení transakce“ s datem vyhotovení 3. 10. 2023.7. Dne 4. 10. 2023 byla zaúčtována transakce z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, ve výši 27 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, (číslo předmětné smlouvy). Prokazuje to kopie „Potvrzení o provedení transakce“ s datem vyhotovení 4. 6. 2024 a kopie „výpisu z účtu“ žalovaného za období 1. 8. 2023 až 31. 8. 2023.8. Z listiny „Bonita smlouvy“ ke smlouvě č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil 4 500 Kč. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že zaplatil více.9. Dne 24. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky. Prokazuje to kopie dopisu ze dne 24. 4. 2024 („Zesplatnění pro smlouvu , Anonymizováno, ze dne 22. 9. 2023 a výzva k úhradě dlužné částky“) a kopie „Podacího lístku – DopisOnline“ s datem podání 24. 4. 2024.10. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému určité předsmluvní informace, konkrétně formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a formulář úvěrové podmínky, neboť k tomu soudu nepředložila žádný důkaz.11. Co se týče posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně o něm v žalobě netvrdila žádné konkrétní skutečnosti. Na výzvu soudu tvrdila, že žalovaný předložil žalobkyni zúčtování mzdy za měsíce 7/2023 a 8/2023, doklady o výplatě důchodu za měsíce 6/2023, 7/2023 a 8/2023, že žalobkyně prověřovala údaje žalovaného telefonicky, že žalovaný byl prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a že vycházela z údajů o výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023, údajů o výši existenčního minima podle zákona č. 110/2006 Sb. a statistických údajů o průměrných výdajích obyvatelstva v r. 2016, a předložila listiny, které byly žalobkyní použity k posouzení úvěruschopnosti žalovaného - prohlášení matky žalovaného týkající se bydlení, potvrzení , právnická osoba, ohledně podnájmu matky a výpis z účtu žalovaného za měsíc 8/2023.12. Soud má za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný předložil žalobkyni zúčtování mzdy za měsíce 7/2023 a 8/2023. Podle kopií zúčtování mzdy od , právnická osoba, ., žalovaný na čisté mzdě v červenci 2023 obdržel 16 384 Kč a v srpnu 2023 dostal 15 888 Kč. Soud má za prokázáno také tvrzení žalobkyně, že žalovaný předložil doklady o výplatě důchodu za měsíce 6/2023, 7/2023 a 8/2023. Podle kopií „Ústřižků pro příjemce“ obdržel žalovaný v červnu až srpnu 2023 shodně 19 077 Kč.13. Soud nemá za prokázáno tvrzení, že žalobkyně prověřovala údaje žalovaného telefonicky, protože žalobkyně o tom nepředložila žádný důkaz. Nadto se soudu nezdá pravděpodobným, že by zaměstnavatel žalovaného cizí osobě po telefonu sděloval tak osobní údaj, jakým je výše mzdy žalovaného.14. Žalobkyně k důkazu předložila kopii listiny „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ke smlouvě č. , hodnota, s datem 22. 9. 2023. Touto listinou má soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splatit úvěr dne 22. 9. 2023, přičemž doložené listiny „Výstup z insolvenčního rejstříku“ a „Výpis z centrální evidence exekucí“ jsou datovány dnem 3. 10. 2023. Listiny „Závazky spotřebitele, čestné prohlášení“ a „Výdaje spotřebitele, čestné prohlášení“ jsou pak „vloženy“ dne 3. 10. 2023.15. Soud uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Předně žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu dne 22. 9. 2023, ale také že dne 3. 10. 2023 (odst. 1). Obdobné platí pro doložené listiny týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného, kdy některé listiny jsou datovány dnem 3. 10. 2023. Kvůli tomuto rozporu v žalobních tvrzeních nelze zjistit, zda některé shora uvedené úkony byly provedeny před, nebo po uzavření smlouvy; jinými slovy, žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala v plném rozsahu před uzavřením smlouvy.16. Nicméně tvrzené posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo tak jako tak nedostatečné. Žalobkyně především neověřovala výdaje žalovaného, s výjimkou prohlášení matky žalovaného ohledně bydlení. Zjišťování výdajů žadatele o úvěr je podstatnou a nezbytnou položkou, kterou se musí poskytovatel úvěru zabývat. Bez jejího spolehlivého zjištění není řádné posouzení úvěruschopnosti možné. Žalobkyně nadto ani netvrdila, že by úvěruschopnost žalovaného ověřovala prostřednictvím registru SOLUS, BRKI či Nebankovního registru klientských informací.17. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o.z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.18. Žalobkyně v daném případě neposoudila v souladu s § 86 odst. 1 až 2 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr včas a řádně splácet. Podle § 87 odst. 1 věty první tohoto zákona je proto smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 27 500 Kč. Žalovaný na splacení dluhu z úvěru zaplatil 4 500 Kč (netvrdil a neprokazoval, že zaplatil více). Žalovaný je proto povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 27 500 Kč a splacenou částkou 4 500 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 23 000 Kč.20. Smlouva o úvěru je neplatná, a proto žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány (úroky, smluvní pokuty, náklady za upomínky). Z těchto důvodů soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.21. Soud zamítl žalobu i ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s citovaným ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v ustanovení § 1970 o.z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava.22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.23. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, soud jí proto podle