27 C 410/2023-210 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Ve věci jde o vydání bezdůvodného obohacení ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly neplatné z důvodu, že poskytovatel úvěru před jejich uzavřením neposoudil řádně spotřebitelovu úvěruschopnost, a to za situace, kdy spotřebitel poskytnuté úvěry splatil.2. Žalobce tvrdil, že v období od 19. 8. do 28. 12. 2020 a v období od 18. 5. do 16. 12. 2022 uzavřel se žalovanou 11 určitých smluv o spotřebitelském úvěru. Podle těchto smluv žalobce splatil všechny poskytnuté finanční prostředky (jistiny), přičemž v 9 případech kromě jistiny uhradil ještě 25 067 Kč na dalších platbách (úroky, poplatky).3. Podle žalobce jsou smlouvy o úvěru neplatné. Neplatné jsou proto, že žalovaná před uzavřením každé smlouvy nezkoumala a neposoudila řádně a s odbornou péčí žalobcovu úvěruschopnost. Neplatné jsou také z toho důvodu, že ujednání smluv znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost, zejména pokud jde o výši RPSN a poplatků, jež jsou neakceptovatelné pro rozpor s dobrými mravy., právnická osoba, souvislosti se smlouvami žalobce uhradil žalované 113 067 Kč, přičemž s ohledem na výše uvedené měl uhradit pouze 88 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, který činí 25 067 Kč, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť žalobce hradil na základě neplatných úvěrových smluv5. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 4. 2023, ve které ji vyzval k vydání bezdůvodného obohacení. Výzva byla žalované doručena dne 3. 5. 2023, ale žalovaná nic neuhradila. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 25 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 067 Kč od 11. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.6. Žalovaná tvrdila, že před uzavřením jednotlivých smluv vyžadovala po žalobci podklady, na základě kterých interně posuzovala, zda je žalobce úvěruschopný. Průběžně pak posuzovala žalobcovy příjmy. Vzhledem k výši a povaze poskytovaných úvěrů žalovaná prověřovala úvěruschopnost dostatečně.7. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má věřitel úvěruschopnost hodnotit podle způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalovaná vycházela z řádného a včasného splácení žalobcových předchozích úvěrů. Na základě podkladů dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o žalobcově úvěruschopnosti. Žalobce v průběhu závazkového vztahu nic nenamítal. Samotnými úhradami materiálně prokázal, že je úvěruschopný. Řádným plněním zanikl závazek mezi žalobcem a žalovanou, což žalovaná legitimně očekávala. V tomto směru žalovaná odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023.8. Podle žalované rozhodnutí, kdy by poskytovatelé spotřebitelských úvěrů byli nuceni vracet již jednou uhrazené úroky (poplatky) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti, by byla v rozporu se základními ústavními principy na ochranu práva na podnikání a majetkových práv. Ani z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přímo nevyplývá, že by spotřebiteli vznikl nárok na vrácení již uhrazených úroků. Pokud bude obecně přijat závěr o tom, že i řádně splacené úvěry mají být zpětně prověřovány a případně prohlašovány za absolutně neplatné, lze očekávat celkové nabourání fungování finančního trhu jako takového.9. Žalovaná se domnívá, že žalobce svým jednáním spekulativně sledoval vyplacení poměrně vysoké částky, kterou předtím dobrovolně a bez obtíží žalované uhradil. To je podle žalované zneužití práva, které podle § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany.10. Žalovaná rovněž namítala, že ujednání smluv nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. To proto, že úrok, resp. poplatek je požadován z nikoliv poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké; v případě prodlení dlužníka úrok nebude narůstat v čase.11. Žalovaná uvedla, že i tehdy, jde-li o absolutní neplatnost, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, kterému byly stranami předestřeny, popřípadě které v řízení vyšly najevo jiným způsobem.12. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.13. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobce a žalovaná spolu uzavřeli celkem 11 smluv o spotřebitelském úvěru:1) smlouvu ze dne 16. 12. 2022 číslo , hodnota, na částku 8 000 Kč,2) smlouvu ze dne 14. 11. 2022 číslo , hodnota, na částku 8 000 Kč,3) smlouvu ze dne 19. 8. 2022 číslo , hodnota, na částku 8 000 Kč,4) smlouvu ze dne 18. 7. 2022 číslo , hodnota, na částku 5 000 Kč,5) smlouvu ze dne 16. 6. 2022 číslo , hodnota, na částku 4 000 Kč,6) smlouvu ze dne 18. 5. 2022 číslo , hodnota, na částku 4 000 Kč,7) smlouvu ze dne 28. 12. 2020 číslo , hodnota, na částku 15 000 Kč,8) smlouvu ze dne 23. 11. 2020 číslo , hodnota, na částku 10 000 Kč,9) smlouvu ze dne 12. 10. 2020 číslo , hodnota, na částku 10 000 Kč,10) smlouvu ze dne 16. 9. 2020 číslo , hodnota, na částku 10 000 Kč,11) smlouvu ze dne 19. 8. 2020 číslo , hodnota, na částku 6 000 Kč.14. Stejným způsobem má soud za zjištěné, že žalobce podle těchto smluv žalované uhradil celkem 113 067 Kč, kterážto částka zahrnovala jistiny úvěrů v celkové výši 88 000 Kč; nad rozsah jistin žalobce podle těchto smluv žalované uhradil celkem 25 067 Kč. Výjimkou jsou smlouvy ze dne 28. 12. 2020 č. , hodnota, na 15 000 Kč (7) a ze dne 19. 8. 2020, č. , hodnota, na 6 000 Kč (11), podle kterých žalobce uhradil pouze jistiny úvěrů.15. Ze shodných tvrzení účastníků soud nakonec zjistil, že žalobce uzavíral smlouvy jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatelka a že žalovaná nevydala žalobci uplatněné bezdůvodné obohacení.16. Dokazováním má soud za prokázány, resp. neprokázány následující skutečnosti.17. Obsah smluv, které spolu účastníci uzavřeli, byl prokázán kopiemi „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 16. 12. 2022, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 14. 11. 2022, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 19. 8. 2022, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 18. 7. 2022, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 16. 6. 2022, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 18. 5. 2022, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 28. 12. 2020, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 23. 11. 2020, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 12. 10. 2020, „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 16. 9. 2020 a „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 19. 8. 2020.18. Ke smlouvě ze dne 19. 8. 2020 č. , hodnota, (11). Žalovaná tvrdila, že posuzovala žalobcovu úvěruschopnost na základě vyžádaných podkladů o jeho příjmech za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy, a to výplatního lístku za květen 2020, z něhož vyplývá čistá mzda ve výši 35 705 Kč, a z výpisu ze žalobcova účtu u , právnická osoba, za období července a srpna 2020, z nichž vyplývá žalobcův příjem vyšší než 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále tvrdila, že dne 19. 8. 2020 prověřila databáze ISIR, CRE, CRIF, a to s negativním výsledkem.19. Soud má za prokázané tvrzení žalované, že měla k dispozici výplatní lístek žalobce za květen 2020, ze kterého vyplývá žalobcova čistá mzda ve výši 35 705 Kč. Prokazuje to výplatnice vystavená , adresa, žalobci za 5/2020.20. Soud má ovšem také za prokázané, že žalobce neobdržel žádnou mzdu za červen 2020, což plyne z výplatnice vystavené , adresa, žalobci za 6/2020.21. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalované, že z výpisu z žalobcova účtu u , právnická osoba, ., za červen 2020 vyplývá příjem žalobce vyšší než 30 000 Kč. Žalovaná předložila tento výpis, z čehož plyne, že ho měla k dispozici. Z tohoto výpisu ovšem vyplývá jediný žalobcův příjem, a to příjem ve výši 29 652 Kč od , adresa, , tedy ne vyšší než 30 000 Kč. Podle tohoto výpisu však tentýž den bylo ze žalobcova účtu převedeno 25 600 Kč zpět na účet , adresa, . Počáteční zůstatek na účtu byl 12 805,49 Kč, konečný zůstatek 10 252,49 Kč. Z tohoto výpisu současně vyplývá, že žalobce měl v té době dva úvěry: 1. úvěr „číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, “ se zůstatkem nesplacené jistiny 184 338,48 Kč se zbývajícím počtem řádných splátek 83 a 2. úvěr „číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, “ se zůstatkem nesplacené jistiny 151 350,20 Kč a se zbývajícím počtem řádných splátek 93.22. Soud má za prokázáno tvrzení žalované, že z výpisu ze žalobcova účtu , právnická osoba, ., za srpen 2020 vyplývá žalobcův příjem ve výši více než 30 000 Kč, neboť podle tohoto účtu žalobce tento měsíc obdržel od , adresa, částku 31 581 Kč. Současně však bylo tímto výpisem z účtů za prokázáno, že tentýž den bylo ze žalobcova účtu převedeno 25 145 Kč zpět na účet , adresa, . Počáteční zůstatek na tomto účtu byl 10 252,49 Kč, konečný zůstatek 202,54 Kč. Stejně jako z přecházejícího výpisu, vyplývá z tohoto výpisu, že žalobce měl v té době dva úvěry u , právnická osoba, ., a to ve stejném stavu jako v měsíci červenci 2020. Plyne z něj rovněž, že žalobce hradil 2 splátky na uv