38 C 310/2024-55 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 2.4.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 20 333,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 333,59 Kč za dobu do 30.3.2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 2.4.2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20.11.2019. Žalobkyně poté podala žalobu ke zdejšímu soudu, přičemž zdejší soud vydal rozsudek dne 17.1.2020, č.j. 16 C 179/2020-50, ve kterém žalobkyni v plném rozsahu vyhověl, mimo jiné přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu dle čl. 6.7 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 20 333,59 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné „nové jistiny“, tj. z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky, dle čl. 6.7. smlouvy o zápůjčce za období od 18.8.2020 do 13.3.2024 reflektující jednotlivé platby žalovaného započtené na novou jistinu, která byla ke dni 18.8.2020 22 865 Kč.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že na pohledávku žalobkyně již plní v exekuci na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 17.1.2020, č.j. 16 C 179/2020-50. Požadavek na další smluvní pokutu považoval za nemorální, označil jej za pokutu z pokuty.3. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.4. Soud předně vyšel ze skutečností, které mezi stranami nebyly sporné, a to že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, dne 2.4.2019, předmětem byla finanční částka ve výši 30 000 Kč, která byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného (tomu odpovídá smlouva o podnikatelské zápůjčce na č.l. 15-17). Dle čl. 6.7. smlouvy o zápůjčce v případě nezaplacení částky odpovídající nové jistině zápůjčky dle čl. 6.4. (zahrnující dosud nezaplacené původní splátky, tj. jistinu i běžný úrok) ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, a to až do jejího úplného zaplacení; smluvní pokutu lze požadovat i nad rámec smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy o zápůjčce. Dále v čl. 6.1. smlouvy o zápůjčce byly sjednány dvě smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15, či 30 dnů s tím, že je lze uplatnit kumulativně. V čl. 6.5. smlouvy o zápůjčce je sjednána další smluvní pokuta v případě neuhrazení tzv. nové jistiny zápůjčky do 10 dnů od zesplatnění, kterou žalobkyně může požadovat nad rámec smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy o zápůjčce. Zápůjčka byla zesplatněna dopisem ze dne 20.11.2019 (prokázáno dopisem na č.l. 13).5. Mezi stranami nebylo rovněž sporu o tom, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17.1.2022, č.j. 16 C 179/2020-50, v právní moci dne 1.3.2022 (tomu odpovídá rozsudek na č.l. 7-8) soud uložil žalovanému povinnost z tohoto titulu zaplatit žalobkyni částku 32 787 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 933 Kč za dobu od 12.12.2019 do 30.12.2019, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 360 Kč za dobu od 31.12.2019 do 24.1.2020, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 787 Kč za dobu od 25.1.2020 do zaplacení, částku 6 650,18 Kč představující smluvní pokutu (kapitalizovaná do dne 17.8.2020) a částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.6. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dopisem ze dne 13.3.2024 (prokázáno dopisem na č.l. 10 a podacím archem na č.l. 9).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaný si ujednali ve smlouvě o zápůjčce v čl. 6.7. smlouvy, že žalovaný zaplatí žalobkyni po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny (tj. součtu nezaplacených splátek) až do úplného zaplacení. Požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty považuje soud za zcela v rozporu s dobrými mravy. Korektiv dobrých mravů je ustálenou judikaturou Ústavního soudu vykládán jako souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (například nálezy Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 544/2000 a sp.zn. I. ÚS 3391/15). Zdejší soud si je vědom, že se jedná o mimořádný prostředek zasahující do zásady autonomie vůle, nicméně jeho použití je v nyní projednávané věci na místě. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 702/20, jehož právní věta zní: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení, jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.“. Přestože v uvedené věci byla řešena zejména povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníků před uzavřením smlouvy, dle názoru soudu jsou závěry Ústavního soudu použitelné i v nyní projednávané věci, neboť žalobkyně, která se specializuje na poskytování nebankovních úvěrů a je profesionálem v dané oblasti (jak je známo soudu z úřední činnosti) uzavřela smlouvu s žalovaným jakožto fyzickou osobou podnikající, která je v dané oblasti laikem.12. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. S ohledem na pravomocný rozsudek zdejšího soudu žalovaný má na tuto půjčku uhradit částku ve výši 32 787 Kč zahrnující částku jistiny (22 865 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení) a smluvní pokuty (tj. 32 787 Kč minus 22 865 Kč, tj. 9 922 Kč), dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 933 Kč za dobu od 12.12.2019 do 30.12.2019, tj. částku 218,28 Kč; úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 360 Kč za dobu od 31.12.2019 do 24.1.2020, tj. 255,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 787 Kč za dobu od 25.1.2020 do zaplacení, tj. který soud kapitalizoval ke dni 17.8.2020 na částku ve výši 1 850,44 Kč; tj. na úrocích částku celkem 2 324,61 Kč; částku 6 650,18 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 6.7. smlouvy o zápůjčce (kapitalizovanou do dne 17.8.2020) a částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Nadto z formulace výroku rozsudku zdejšího soudu ze dne 17.1.2020, č.j. 16 C 179/2020-50 vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni do podání žaloby o které bylo tímto rozsudkem rozhodnuto, minimálně částku ve výši celkem 9 146 Kč (2 x částku ve výši 4 573 Kč). Žalovaný tak měl, resp. má uhradit žalobkyni na sjednaný úvěr