38 C 392/2024-81 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 6.6.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 88 190,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 88 190,71 Kč za dobu od 4.2.2024 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, c, dříve , právnická osoba, na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3.4.2023, kterou právní předchůdkyně žalobkyně po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela s žalovaným prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaný zřídil uživatelský účet. Žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 88 190,71 Kč, který byl splatný dne 3.2.2024. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaný ani přes výzvu na žalovanou částku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 23.10.2024. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti; žalovaný se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z provedených listinných důkazů nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným. Žalobkyně předložila listinu pojmenovanou jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 3.4.2023“ (č.l. 46-47), ve které je žalovaný označen svými osobními údaji, avšak smlouva není podepsána žalovaným. Místo pro podpis stran smlouvy na dané listině zcela chybí, v textu smlouvy je pouze napsáno, že „klient tímto souhlasí s uzavřením Úvěrové smlouvy“. Soud tak nemá za prokázané, že smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právě žalovaný a že právě žalovaný projevil vůli tuto smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by to byl právě žalovaný, kdo se do uživatelského účtu na webové stránce přihlásil a smlouvu blíže nespecifikovaným způsobem podepsal.6. Soud má za prokázané, že žalovaný byl majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, ke dni 3.4.2024, kdy měla být uzavřena smlouva (prokázáno sdělením banky na č.l. 75-77). Soud však nemá za prokázané, že by žalovaný čerpal úvěr ve výši 88 190,71 Kč tak, že mu byla na daný bankovní účet tato částka zaslána. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila toliko listinu, která je na prvním řádku označená jako „Loan application info“ (č.l. 48) a která se jeví jako souhrn informací o úvěru, nepojmenovanou a blíže nespecifikovanou tabulku (č.l. 42) a sedm listin označených jako „Loan_disbursement_payment“ (č.l. 35-41) obsahující různá čísla, data a zkratky, tyto listiny však neprokazují zaslání peněžních prostředků ve výši 88 190,71 Kč právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Soud přitom konstatuje, že žalobkyně nemohla být ohledně tohoto tvrzení v důkazní nouzi a je na ní, aby předložila důkaz o tom, že peněžní prostředky byly v určité výši zaslány na konkrétní bankovní účet (například potvrzením banky nebo výpisem z bankovního účtu).7. Ze smlouvy pojmenované jako „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ (č.l. 17-27), dodatku č. 2 (č.l. 45) a tabulky (č.l. 28) soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.3.2024, tímto dopisem zároveň vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (č.l. 44 a podací lístek na č.l. 49).8. Ze Standardních podmínek Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (č.l. 8-16), Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 29-34) a Listiny označené jako „Platební informace“ (č.l. 43), soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro posouzení sporu.9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že úvěrová smlouva nebyla s žalovaným uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právě s žalovaným. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 88 190,71 Kč na bankovní účet žalovaného.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně zejména nedotvrdila, kdy a jakým způsobem žalovaný čerpal úvěr ve výši 88 190,71 Kč a z čeho se žalovaná částka skládá. Dále žalobkyně neoznačila a nepředložila důkazy k těmto svým tvrzením a rovněž ani neoznačila důkazy k tvrzení o samotném uzavření smlouvy. Soud přitom spolu s předvoláním k jednání vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů (usnesením ze dne 10.9.2024, č.j. 38 C 392/2024-65). Žalobkyně na výzvu soudu nikterak nereagovala, pouze se omluvila z nařízeného jednání. Žalobkyně tak nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přestože byla výzvou soudu před jednáním upozorněna na nedostatky žalobního návrhu. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému. Žalovaný však byl v řízení nečinný, žádné náklady v řízení mu tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.