12 C 258/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 17 850 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný se , právnická osoba, , IČ , IČO, , (dále jako „Zaplo“) dne 15. 5. 2024. Na základě této smlouvy poskytla Zaplo žalovanému celkem 16 500 Kč a ten se zavázal tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 150 % ročně. Žalovaný své závazky neplnil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným postoupením. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 16. 4. 2025, ten žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a Zaplo spolu uzavřeli dne 15. 5. 2024 smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě Zaplo poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč, a to platbami na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem 150 % ročně. Celkové RPSN úvěru činilo 311,3 %. (viz smlouvu o revolvingovém úvěru). Zaplo vyplatila žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 15. 5. 2024 12 000 Kč, dne 25. 7. 2024 1 700 Kč, dne 23. 9. 2024 1 500 Kč, dne 20. 10. 2024 700 Kč a dne 28. 11. 2024 600 Kč, celkem 16 500 Kč. (viz výpisy z účtu u , právnická osoba, ) Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 12 947 Kč, a to v osmi splátkách. (viz potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě) Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se Zaplo dne 12. 12. 2024. (viz smlouvu o postoupení pohledávek). Zaplo oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 16. 4. 2025. Spolu s touto listinou mu žalobkyně zaslala i předžalobní výzvu z téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě před podáním žaloby a podací lístek zásilky č. RR2733643155F).5. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že Zaplo poskytla žalovanému částku 16 500 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit jistinu spolu s úrokem 150 % ročně. RPSN smlouvy činilo 311,3 %. Výši nákladů úvěru považuje soud za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v srpnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,86 % p. a. Je tak zřejmé, že Zaplo ve smlouvě požadovaná úroková sazba 150 % ročně spolu s roční procentní sazbou nákladů ve výši 311,3 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřené.6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.7. Bylo prokázáno, že Zaplo žalovanému poskytla částku 16 500 Kč a žalovaný jí uhradil 12 947 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 3 553 Kč.8. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž soud považoval s ohledem na výši částky odpovídající lhůtu dvou dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 16. 4. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 21. 4. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 23. 4. 2025. Počínaje následujícím dnem 24. 4. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 3 553 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku žaloby soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 17 850 Kč. Žalovanému bylo v řízení vyhověno v částce 14 297 Kč a nevyhověno v částce 3 553 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalovanému představuje částka 10 744 Kč, což je po zaokrouhlení 60,19 % předmětu řízení. Protože ale žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.