12 C 261/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 31 085 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná se , právnická osoba, , právnická osoba, , IČ , IČO, , (dále jako „, právnická osoba, “) dne 22. 7. 2024. Na základě této smlouvy poskytla , právnická osoba, žalované 15 000 Kč a ta se zavázala tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 3 450 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 279,83 % ročně. Na základě dodatku ze dne 28. 7. 2024 poskytla , právnická osoba, žalované dalších 10 000 Kč, a to s celkovým úrokem ve výši 5 510 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 279,83 % ročně. Žalovaná své závazky neplnila, proto vzniklo , právnická osoba, právo na smluvní pokutu ve výši 575 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se , právnická osoba, dne 12. 12. 2024. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované dne 20. 5. 2025, ta žalobkyni ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), bez nařízení jednání.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná a , právnická osoba, spolu uzavřely dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě , právnická osoba, poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 3 450 Kč. Úrok si strany sjednaly ve výši 279,83 % ročně z jistiny. Celkové RPSN úvěru činilo 1 141,, právnická osoba, případ prodlení žalované s plněním dle smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. (viz smlouvu o úvěru). , právnická osoba, vyplatila jistinu ve výši 15 000 Kč na účet žalované dne 22. 7. 2024. (viz výpis z účtu u , právnická osoba, a výpis z účtu , právnická osoba, s potvrzovací platbou) Žalovaná a , právnická osoba, dále dne 28. 7. 2024 uzavřely dodatek č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, na jehož základě se , právnická osoba, zavázala zvýšit úvěrový rámec na 25 000 Kč a žalovaná se zavázala za to uhradit úrok v celkové výši 5 510 Kč. Úroková sazba i RPSN zůstaly stejné (viz dodatek č. , hodnota, k úvěrové smlouvě). , právnická osoba, vyplatila jistinu ve výši 10 000 Kč na účet žalované dne 28. 7. 2024 (viz výpis z účtu u , právnická osoba, ). Strany si dalšími dodatky k úvěrové smlouvě sjednaly splatnost úvěru v délce 77 dnů, a to s úrokovou sazbou 104,48 % ročně a RPSN ve výši 1 230,30 Kč (viz dodatky č. , hodnota, a 3 k úvěrové smlouvě). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se , právnická osoba, dne 12. 12. 2024 (viz smlouvu o postoupení pohledávek). , právnická osoba, oznámila žalované postoupení pohledávky dne 20. 5. 2025. Spolu s touto listinou jí žalobkyně zaslala i předžalobní výzvu z téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě před podáním žaloby a podací lístek zásilky č. RR2734973847F).4. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že , právnická osoba, poskytla žalované částku 25 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit na dluh celkem 30 510 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 5 510 Kč. Úrokovou sazbu představovalo 104,48 % jistiny. RPSN smlouvy činilo 1 230,30 %. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červenci 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,02 % p. a. Je tak zřejmé, že , právnická osoba, ve smlouvě požadovaná úroková sazba 104,48 % ročně spolu s roční procentní sazba nákladů ve výši 1 230,30 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřená.5. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované.6. Bylo prokázáno, že , právnická osoba, žalované poskytla částku 25 000 Kč a žalovaná jí za to nic neuhradila. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 25 000 Kč.7. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně jí k tomu v předžalobní výzvě ze dne 20. 5. 2025 určila lhůtu tří dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 20. 5. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 23. 5. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 27. 5. 2025. Počínaje následujícím dnem 28. 5. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 31 085 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 25 000 Kč a nevyhověno v částce 6 085 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 18 915 Kč, což je po zaokrouhlení 60,85 % předmětu řízení.9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 4 148 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 244 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 504 Kč.10. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 60,85 % z 4 148 Kč činí 2 524 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.