12 C 329/2025-11 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 15 945 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále též jako „, právnická osoba, “) uzavřela dne 14. 8. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na účet peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 771,71 Kč a úrokem v částce 325,48 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2025 byla uvedená pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku od této společnosti na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Žalovaný přes upomínku zaslanou mu právním zástupcem žalobkyně dne 11. 10. 2025 žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Z hlediska skutkového stavu věci soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že mezi žalovaným a , právnická osoba, došlo dne 14. 8. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr v celkové výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 771,71 Kč a úrokem v částce 325,48 Kč do 13. 9. 2024. Strany si sjednaly úrok z jistiny ve výši 36 % ročně. RPSN bylo sjednáno ve výši 1 945,67 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl jako své číslo účtu , č. účtu, (Viz smlouvu o spotřebitelském úvěru). Z potvrzení o provedení transakce z účtu , právnická osoba, dne 14. 8. 2024 soud zjistil, že , právnická osoba, vyplatila žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 11 000 Kč. (viz potvrzení o provedení transakce) Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 soud zjistil, že , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, . (viz dílčí smlouvu o postoupení pohledávek) Žalobkyně nabyla od společnosti , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. (viz dílčí smlouvu o postoupení pohledávek) Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu dne 14. 10. 2025. (viz oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu a potvrzení o podání zásilky)5. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 11 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 14 093,19 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 2 771,71 Kč, přesně a úrokem v částce 325,48 Kč. Procentní sazba úroku byla sjednána ve výši 36 % ročně z jistiny úvěru. RPSN smlouvy činilo 1 945,67 %. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud ČR, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v srpnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,81 % p. a. Je tak zřejmé, že , právnická osoba, ve smlouvě požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 1 945,67 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelná.6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy ve výši 11 000 Kč neuhradil ničeho. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 11 000 Kč.7. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tří pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 14. 10. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 17. 10. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 20. 10. 2025. Počínaje následujícím dnem 21. 10. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 15 945 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 11 000 Kč a nevyhověno v částce 4 945 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 6 055 Kč, což je po zaokrouhlení 39,97 % předmětu řízení.9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 615 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 315 Kč.10. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 39,97 % z 2 615 Kč činí 1 045,22 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.