12 C 50/2025-51 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 14 442,21 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi stranami dne 23. 1. 2020. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované celkem částku 51 000 Kč. Žalovaná se zavázal žalobkyni vedle jistiny uhradit smluvní úrok ve výši 95,90 % měsíčně. Vedle toho požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 57 193,13 Kč od 22. 6. 2022 do 1. 3. 2023 ve výši 14 442,21 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2025. Žalovaná dosud žalobkyni ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 23. 1. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 95,90 % jistiny ročně. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 151,58 %. Strany si dále sjednaly ve smlouvě pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. (viz návrh na uzavření smlouvy mezi účastníky, na č. l. 8-10 spisu) Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 2. 2025. (viz předžalobní upomínka směrem k žalované, na č. l. 11 spisu, včetně podacího archu , právnická osoba, na č. l. 12 spisu)4. Z dalších provedených důkazů (rozsudek zdejšího soudu č. j. 8 C 38/2022-68 ze dne 18. 8. 2022, na č. l. 13-14 spisu, pracovní smlouva žalované, na č. l. 25-26, 43-44 spisu, včetně jejího dodatku na č. l. 42 spisu, potvrzení o vlastnictví účtu žalované od společnosti , právnická osoba, , na č. l. 27 spisu, listina od žalobkyně nazvaná Hodnocení klienta, na č. l. 28 spisu, tabulka nazvaná CBS skóre, na č. l. 29 spisu, výpis z účtu u společnosti , právnická osoba, , na č. l. 30 a 33 spisu, fotografie občanského průkazu žalované, na č. l. 31 spisu, výpis z účtu u společnosti , právnická osoba, , na č. l. 32, 34 a 35 spisu, tabulka nazvaná Výpis ze záznamu z registru SOLUS, na č. l. 36 spisu, listina od žalobkyně nazvaná Předsmluvní formulář, na č. l. 37 spisu, listina nazvaná Prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, na č. l. 40-41 spisu) soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro níže uvedené právní posouzení věci.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 51 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná jistinu vrátit spolu s úrokem 95,90 % měsíčně. RPSN úvěru činilo 151,58 %. Vedle toho požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 57 193,13 Kč od 22. 6. 2022 do 1. 3. 2023 ve výši 14 442,21 Kč.8. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2020, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,2 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 95,90 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 151,58 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřené. Soud pak v tomto závěru utvrzují další sankční ujednání (např. výše smluvní pokuty).9. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované (pročež zde ani nehodnotil zbývající provedené důkazy), neboť takové závěry nemohly nic na rozhodnutí soudu změnit.10. Jelikož se žalobkyně domáhala přiznání uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru, přičemž tuto posoudil soud jako absolutně neplatnou, jsa vázán návrhem žalobkyně, nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, avšak ze spisu bylo zjištěno, že jí dosud žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo.