26 C 140/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 18. 6. 2025 domáhala zaplacení částky 28 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 115 Kč za dobu od 11. 5. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne 12. 1. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu u zápůjčce, na základě které žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 18 200 Kč převodem na účet č. , č. účtu, téhož dne, žalovaná byla povinna je splatit, což neučinila, a dále se zavázala zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 5 915 Kč, což rovněž neučinila. Žalovaná na svůj dluh uhradila 3 423 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to za pět písemných upomínek po 500 Kč. Dále uvedla, že jí podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za včasné neuhrazení jistiny ve výši celkem 7 316 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 10. 6. 2025, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav.5. Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 12. 1. 2024 smlouvu o zápůjčce (viz smlouvu o zápůjčce ze dne 12. 1. 2024), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 18 200 Kč, žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 915 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná splatit činila 24 115 Kč, RPSN činilo 2 971 %. Pro případ prodlení bylo smlouvou o zápůjčce rovněž sjednáno právo žalobkyně na částku 500 Kč za každou písemnou výzvu k úhradě a smluvní pokuta ve výši ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz smlouvu o zápůjčce ze dne 12. 1. 2024). Žalobkyně poskytla žalované dne 12. 1. 2024 částku 18 200 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, (viz výpis z běžného účtu), jehož majitelem byla právě žalovaná (viz smlouvu o zápůjčce ze dne 12. 1. 2024). Žalovaná žalobkyni na svůj dluhu uhradila 3 423 Kč (žalovaná netvrdila nic jiného). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 9. 6. 2025 (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 6. 2025 a podací arch z 10. 6. 2025). V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh plnila něčeho dalšího.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 18 200 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 24 115 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatkem ve výši 5 915 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,23 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná roční procentní sazba nákladů ve výši 2 971 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelná, a tudíž v rozporu s dobrými mravy.10. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila 3 423 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 14 777 Kč (18 200 Kč – 3 423 Kč).11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně jí k tomu v předžalobní výzvě ze dne 9. 6. 2025 určila přiměřenou lhůtu 3 dnů. Předžalobní výzva byla zaslána 10. 6. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 13. 6. 2025 (§ 573 o.z.). Nejpozději tedy měla žalovaná plnit 16. 6. 2025, počínaje následujícím dnem 17. 6. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 14 777 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 14 777 Kč z 28 008 Kč, celkově byla proto úspěšná v rozsahu přibližně 52,76 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 47,24 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy činí 5,52 %.13. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 3 216 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 401 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba včetně jejího doplnění ze dne 18. 9. 2025;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tedy 315 Kč.14. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 5,52 % z částky 2 815 Kč, tedy 177,52 Kč.15. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.