26 C 202/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 10. 2. 2025. Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 5. 2025. I přes zaslání dvou upomínek nebyla ze strany žalované daná měsíční splátka řádně uhrazena, proto žalobkyni nezbylo než přistoupit k zesplatnění úvěru. Náklady spojené s prodlením žalované činí v souladu se smlouvou 500 Kč za každou ze dvou odeslaných upomínek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2025, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 10. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč splatit spolu s úrokem ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala úrok splatit v 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč, přičemž s poslední splátkou úroku byla splatná celá jistina úvěru. Celkem tak měla žalovaná uhradit žalobkyni 140 000 Kč (50 000 Kč + 90 000 Kč). Úrok byl sjednán ve výši 15 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 436 %. Pro případ prodlení si strany sjednaly poplatek ve výši 500 Kč za každou ze dvou upomínek zaslaných žalované (viz smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 10. 2. 2025). Žalobkyně poskytla žalované dne 10. 2. 2025 bezhotovostním převodem na účet č. , hodnota, vedený u , právnická osoba, . částku 50 000 Kč (viz listinu nazvanou jako „detail pohybu – bezhotovostní platba“). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 28. 7. 2025 (viz předžalobní výzvu ze dne 28. 7. 2025 a podací lístek z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho plnila.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 140 000 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 90 000 Kč. Pro případ prodlení žalované mohla žalobkyně požadovat po žalované náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za každou upomínku zaslanou žalované. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 15 % měsíčně, tedy 180 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v únoru 2025, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,28 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 15 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů ve výši 436 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelné, a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Soud smlouvu o úvěru posuzoval jako celek bez ohledu na to, že žalobkyně požaduje jen část své pohledávky.10. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 50 000 Kč.11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku.12. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně jí k tomu v předžalobní výzvě ze dne 28. 7. 2025 určila přiměřenou lhůtu do 11. 8. 2025. Počínaje následujícím dnem se žalovaná ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Soud nemohl přiznat žalobkyni příslušenství ve formě nákladů za upomínkování ve výši 1 000 Kč, které požadovala na základě čl. V odst. 5.4 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to vzhledem k absolutní neplatnosti této smlouvy.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni (neúspěch žalobkyně se týkal pouze příslušenství).15. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 4 900 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 2 500 Kč;b) náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba včetně jejího doplnění ze dne 13. 10. 2025;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony.16. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.