26 C 219/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 124 897,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 616,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 527,68 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 700 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 43 700 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřeli dne 7. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru a částku 62 282 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47 241 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč, a to v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2025. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 4. 2023. Ke dni 1. 10. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 43 700 Kč a dlužný poplatek částku 56 697,85 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 5 300 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 43 700 Kč v souladu se smlouvou dále úrokem ve výši 12,00 % ročně. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalované řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se dostala do prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení:− celkové dlužné částky ve výši 124 897,85 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 43 700 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 56 697,85 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč,− kapitalizovaných úroků ve výši 3 527,68 Kč,− kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 616,90 Kč,− úroků ve výši 12,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 43 700 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení,− úroků z prodlení v zákonné výši 12,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 43 700 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 7. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti 49 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s poplatkem za úvěr v celkové výši 58 943 Kč, který sestává z úroku ve výši 47 241 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč. Smlouvou o úvěru bylo dále sjednáno doplňkové pojištění, přičemž pojistné za sjednanou dobu pojištění činilo 3 339 Kč. Celková dlužná částka sjednaná smlouvou o úvěru (jistina + poplatek + pojistné) činila 111 282 Kč a byla splatná formou 21 splátek, přičemž výše měsíční splátky vyjma poslední splátky činila 5 300 Kč a výše poslední splátky činila 5 282 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně a RPSN činilo 134 %. Pro případ prodlení žalované si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek 300 kč za každou upomínku zaslanou žalované a paušální poplatek 1 000 Kč za předání pohledávky internímu vymáhání. (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 4. 2023). Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 5 300 Kč (viz listinu nazvanou jako tabulka umoření ze dne 6. 5. 2025). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 28. 4. 2025 (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025). Postoupení bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 29. 7. 2025 (viz výzvu k plnění předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2025 a podací lístek z 30. 7. 2025). V řízení se neprokázalo, že by žalovaná na svůj dluh něčeho dalšího plnila.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 49 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 111 282 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 58 943 Kč a úrokem ve výši 86 % ročně z jistiny úvěru. Pro případ prodlení žalované mohl právní předchůdce žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč za každou upomínku zaslanou žalované a 1 000 Kč za předání pohledávky za žalovanou internímu oddělení k vymáhání. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 86 %, což je spolu s celkovými náklady úvěru a smluvní pokutou v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,43 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 86 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 134 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelné, a tudíž v rozporu s dobrými mravy10. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na svůj dluh ve výši 49 000 Kč uhradila 5 300 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 43 700 Kč.11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně ve výzvě k plnění stanovila žalované přiměřenou lhůtu do 13. 8. 2025. Výzva k plnění byla zaslána dne 30. 7. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 4. 8. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla žalovaná plnit dne 13. 8. 20