27 C 143/2025-50 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 28. 12. 2024 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu. Před uzavření smlouvy žalobkyně řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalované částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 297 Kč, s poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč a s poplatkem za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně vyzývala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná na poskytnutý úvěr nic neuhradila.2. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni:- částku 10 435 Kč, která se skládá z následujících dílčích částek:- částky 9 000 Kč za nesplacenou jistinu úvěru,- částky 297 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru,- částky 199 Kč za expres výplatu,- částky 99 Kč za bezpečnou splátku,- částky 300 Kč za účelně vynaložené náklady,- částky 540 Kč za smluvní pokutu,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,18 Kč od 26. 4. 2025 do 14. 5. 2025,- zákonný úrok z prodlení z částky 10 435 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soud má za prokázány následující skutečnosti.5. Dne 28. 12. 2024 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Úvěrové smlouvy“ ze dne 28. 12. 2024 s ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, , kopie „Sazebníku“ platného od 4. 1. 2019 a kopie „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ s ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, .6. Dne 28. 12. 2024 žalobkyně poskytla na účet žalované 9 000 Kč. Prokazuje to kopie „Opisu výpisu proplacení smlouvy“ s datem 28. 12. 2024, screen osobního bankovnictví žalované, kopie „Tiskové sestavy“ bankovního výpisu č. , hodnota, z 30. 12. 2024 vyhotovené 28. 7. 2025 a kopie „Úvěrové smlouvy“ ze dne 28. 12. 2024 s ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, .7. Dopisem ze dne 11. 4. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 10 435 Kč; dopis byl zaslán žalované dne 14. 4. 2025. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 11. 4. 2025 („Předžalobní výzva k plnění“) a kopie podacího archu s datem podání 14. 4. 2025.8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na splacení úvěru nic neuhradila. Žalovaná netvrdila, natož aby prokazovala, že něco uhradila. Z kopie „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ vyplývá, že žalovaná ničeho neuhradila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná nic neuhradila.9. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že před uzavření smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. V žalobě žalobkyně tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, že zjišťuje kreditní skóre žadatele o úvěr, v jehož rámci dochází k ověření úvěruschopnosti žadatele tím, že přezkoumává příjmovou a výdajovou stránku žadatele, bere v potaz i proměnné jako například věk, rodinný stav, a že nahlíží do externích úvěrových registrů. K tomu po výzvě soudu žalobkyně předložila „Úvěrovou zprávu“, metodiku „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, „Kartu klienta“ a kopii „občanského průkazu“ žalované.10. Předložená „Úvěrová zpráva“, metodika „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ a „Karta klienta“ tvrzení žalobkyně neprokazují. Metodika vůbec ne, protože nevypovídá nic o konkrétních poměrech žalované, a ostatní listiny také ne, protože byly vypracovány samotnou žalobkyní; nejsou potvrzeny žalovanou, např. jejím podpisem, a jejich obsah není doložen. Žalobkyně tak neprokázala, že předkládané údaje jí sdělila žalovaná, natož že žalobkyně tyto údaje ověřovala, a nedoložila, že nahlížela do databází NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku.11. „Výpočty MLS“ nemohou prokázat řádné ověřování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 14 500 Kč. I za situace, kdy žalobkyně vycházela ohledně výdajů pouze ze „životního minima klienta“ ve výši 4 470 Kč, činil po odečtení předpokládané splátky předmětného úvěru 9 595 Kč zůstatek žalované 335 Kč. Přestože jsou údaje značně podhodnocené, zvláště žije-li žalovaná v Praze, nemohla žalobkyně mít bez dalšího za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně navíc vůbec blíže nezkoumala výdaje na bydlení žalované. Z výpočtu „MLS domácnosti“ pak bez důvodných pochybností nelze vycházet, resp. nelze z nich vycházet bez řádného ověřování a vyžádání si příslušných podkladů od členů domácnosti (nájemní smlouvy, smlouvy na dodávku energií, pracovní smlouvy aj.). Z „Úvěrové zprávy“ pak lze konstatovat, že žalobkyně disponovala informací, případně s ní pracovala, ohledně odmítnutých žádostí žalované o úvěr, dalších dosud nesplacených úvěrů žalované. Ani tato skutečnost, zejména s ohledem na výše uvedené, nikterak neprokazuje řádné ověřování úvěruschopnosti žalované.12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.13. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna, a proto soud má tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.14. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalobkyně, aniž řádně ověřila úvěruschopnost žalované, uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2024 úvěrovou smlouvu. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 9 000 Kč, ale na jeho splacení nic neuhradila. Dopisem ze dne 11. 4. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splnění závazků z úvěrové smlouvy, ale marně.15. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V daném případě žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 9 000 Kč a dosud ničeho nevrátila. Žalovaná je proto povinna zaplatit poskytnutou jistinu, která činí 9 000 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 000 Kč.20. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména právo na zaplacení požadovaných poplatků, úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud ohledně těchto plnění žalobu zamítl.21. Soud zamítl žalobu také co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na https://nsoud.cz).22. O nák