27 C 148/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 25. 3. 2024 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč splatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně vyzývala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 2 977 Kč.2. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 22 780 Kč. Tato celková částka se skládá z následujících částek:- částky 13 748 Kč za nesplacenou jistinu úvěru,- částky 2 970 Kč za poplatek za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“,- částky 2 940 za úroky,- částky 196 Kč za SMS servis,- částky 396 Kč za poplatek za bezpečnou splátku,- částky 1 030 Kč za účelně vynaložené náklady,- částky 1 500 Kč za smluvní pokutu.Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 18. 1. 2025 do 4. 2. 2025 ve výši 134,82 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 22 780 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soud má za prokázány následující skutečnosti.5. Dne 25. 3. 2024 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Úvěrové smlouvy“ ze dne , datum, s ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, , kopie „Sazebníku“ platného od , datum, a kopie „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, .6. Dne 25. 3. 2024 žalobkyně poskytla na účet žalované 15 000 Kč. Prokazuje to kopie „Opisu výpisu proplacení smlouvy, kopie „Tiskové sestavy“ bankovního výpisu č. , hodnota, za 25. 3. 2024 vyhotovena 7. 8. 2025, kopie „Výpisu z účtu č. , č. účtu, “ za období 11/2022 a kopie „Úvěrové smlouvy“ ze dne , datum, s ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, .7. Dopisem ze dne 3. 1. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 22 780 Kč; dopis byl zaslán žalované dne 6. 1. 2025. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 3. 1. 2025 („Předžalobní výzva k plnění“) a kopie podacího archu s datem podání 6. 1. 2025.8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na splacení úvěru uhradila celkem 2 977 Kč. Žalovaná netvrdila, natož aby prokazovala, že uhradila více. Z kopie „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ vyplývá, že žalovaná na jistinu úvěru uhradila celkem 1 252 Kč. Soud proto vycházel z částky 1 252 Kč.9. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že před uzavření smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. V žalobě žalobkyně tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, že zjišťuje kreditní skóre žadatele o úvěr, v jehož rámci dochází k ověření úvěruschopnosti žadatele tím, že přezkoumává příjmovou a výdajovou stránku žadatele, bere v potaz i proměnné jako například věk, rodinný stav, splátky u jiných společností aj., a že nahlíží do externích úvěrových registrů. K tomu žalobkyně předložila „Úvěrovou zprávu“, metodiku „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ ze dne 4. 2. 2025, „Výpis z běžného účtu“ žalované za období 11/2022 a kopii „občanského průkazu“ žalované.10. Předložená „Úvěrová zpráva“, metodika „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ a „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ tvrzení žalobkyně neprokazují. Metodika vůbec ne, protože nevypovídá nic o konkrétních poměrech žalované, a ostatní listiny také ne, protože byly vypracovány samotnou žalobkyní, nejsou potvrzeny žalovanou, např. jejím podpisem, a jejich obsah není doložen. Žalobkyně tak neprokázala, že předkládané údaje jí sdělila žalovaná, natož že žalobkyně tyto údaje ověřovala, a nedoložila, že nahlížela do databází NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku.11. „Výpočty MLS“ nemohou prokázat řádné ověřování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 37 000 Kč, přičemž z „Výpisu z účtu“ vyplývá příjem mírně přes 30 000 Kč. Žalobkyně dále vycházela ohledně výdajů pouze ze „životního minima klienta“ ve výši 4 860 Kč, výdaje žalované pak blíže neověřovala, takové údaje jsou nadto značně podhodnocené, zvláště žije-li žalovaná v Praze. Žalobkyně navíc vůbec blíže nezkoumala výdaje na bydlení žalované. Žalobkyně tak nemohla mít bez dalšího za to, zvláště pracovala-li s informací ohledně splátek žalované jiným společnostem ve výši 8 015 Kč, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Z výpočtu „MLS domácnosti“ pak bez důvodných pochybností nelze vycházet, resp. nelze z nich vycházet bez řádného ověřování a vyžádání si příslušných podkladů od členů domácnosti (nájemní smlouvy, smlouvy na dodávku energií, pracovní smlouvy aj.). Z „Úvěrové zprávy“ a „Výpisu z běžného účtu“ pak lze pouze konstatovat, že žalobkyně disponovala informací, případně s ní pracovala, že žalovaná má dlouhou úvěrovou historii, v době žádosti o úvěr měla žalovaná minimálně 6 existujících úvěrů, přičemž řada žádostí o úvěr byla žalované také odmítnuta. Ani tato skutečnost, zejména s ohledem na výše uvedené, nikterak neprokazuje řádné ověřování úvěruschopnosti žalované.12. Z dalších provedených důkazů soud nic dalšího rozhodného pro rozhodnutí ve věci nezjistil.13. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.14. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalobkyně, aniž řádně ověřila úvěruschopnost žalované, uzavřela se žalovanou dne 25. 3. 2024 úvěrovou smlouvu s ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, . Žalovaná čerpala úvěr 15 000 Kč; na splátkách jistiny úvěru uhradila 1 252 Kč. Dopisem ze dne 3. 1. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku z úvěrové smlouvy.15. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V daném případě žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč, uhradila na ni 1 252 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit rozdíl mezi poskytnutou jistinou (15 000 Kč) a uhrazenou částkou 1 252 Kč, tzn. 13 748 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 13 748 Kč.20. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména právo na zaplacení požadovaných poplatků, úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud ohledně těchto plnění žalobu zamítl.21. Soud zamítl žalobu tak