27 C 173/2025-54 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 24. 5. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím. Konec kreditového rámce měl nastat 14. 11. 2025.2. Žalobkyně dne 24. 5. 2024 vyplatila žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a 5 000 Kč, obojí na účet č. , č. účtu, . Žalovaný si zároveň zvolil službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 330 Kč a informační SMS servis za poplatek 64,32 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Ke dni podání žaloby zaplatil na jistinu celkem 33,07 Kč; nic dalšího neuhradil.3. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 132,61 Kč, kterou tvoří- jistina ve výši 7 966,89 Kč,- smluvní úrok ve výši 9 714,07 Kč,- poplatek za vyplacení “tranší úvěru” ve výši 139,77 Kč,- poplatek za službu “Presto” ve výši 289,80 Kč,- poplatek za informační SMS servis ve výši 22,08 Kč,a zákonný úrok z prodlení z částky 8 418,54 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Soud má za prokázány následující skutečnosti.6. Dne 24. 5. 2024 spolu žalobkyně se žalovaný uzavřeli Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 24. 5. 2024, „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ ze dne 24. 5. 2024, a kopie listin „Všeobecné obchodní podmínky“, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a „Informace pro spotřebitele“.7. Dne 24. 5. 2024 žalobkyně poskytla žalovanému 8 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , a to ve dvou platbách – ve výši 3 000 Kč a ve výši 5 000 Kč. Prokazuje to kopie „Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ s datem 24. 5. 2024, „Autorizace ověření totožnosti“ ze dne 24. 5. 2024 a „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 24. 5. 2024.8. Dopisem ze dne 8. 5. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Prokazuje to „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 8. 5. 2025 a „Podací lístek – DopisOnline“ s datem podání 8. 5. 2025.9. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že uhradil více, než tvrdila žalobkyně. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil 33,07 Kč.10. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, protože žalobkyně přes výzvu v usnesení ze dne 5. 8. 2025 č. j. 27 C 173/2025-8 k prokázání této skutečnosti nepředložila žádný významný důkaz.11. Žalobkyně tvrdila, že postupovala podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Při ověřování si žalobkyně nejprve zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti, počtu členů domácnosti s příjmem, pravidelných měsíčních výdajích a čistých měsíčních příjmech žalovaného. Čistý měsíční příjem následně žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalovaného v některých registrech, konkrétně v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, hledaných osob PČR, politicky hledaných osob, katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“. Tyto skutečnosti prokazovala kopiemi „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“, „Výpisu z běžného účtu“ žalovaného za období od 5/2023 do 5/2024, „Obecnými principy posuzování a filozofie Společnost“ a „Identifikovanými příjmy“.12. Listiny „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“ a „Identifikované příjmy“ o konkrétních poměrech žalovaného nic neprokazují.13. „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ obsahuje údaje, které měl sdělit žalovaný, ale žalobkyně je řádně neověřovala. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, např. na bydlení, potraviny apod., a lustrovala žalovaného ve výše uvedených registrech.14. Z předloženého výpisu z účtu plyne, že žalovaný převáděl značné peníze na sázkové kanceláře (Tipsport, Betano); např. v květnu 2024 to bylo více než 50 000 Kč. Sázení je obecně rizikové chování, ale z tvrzení a důkazů neplyne, že by je žalobkyně zohlednila.15. Soud shrnuje, že žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho další poměry a to, co zjistila, neověřila; nezohlednila rizikové chování žalovaného (sázení).16. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.17. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě ní dne 24. 5. 2024 poskytla žalovanému 8 000 Kč. Žalovaný na dluhy z úvěru uhradil celkem 33,07 Kč. Dne 8. 5. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalovaný nic dalšího neuhradil.18. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný dosud zaplatil (vrátil) 33,07 Kč. Je proto povinen vrátit rozdíl mezi jistinou (8 000 Kč) a zaplacenou částkou, tj. 7 966,93 Kč. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 7 966,93 Kč.23. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejm. smluvní úrok, poplatky, aj. Z těchto důvodů soud žalobu ve zbývající části zamítl.24. Soud zamítl žalobu i ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v ustanovení § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava.25. Pro úplnost soud uvádí, že by na smlouvu o úvěru kriticky nahlížel rovněž z důvodu nepřiměřených ujednání, jež jsou podle soudu v rozporu s dobrými mravy (zejména denní úrok 1,016 %).26. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný. Takto by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.