27 C 176/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , dne 9. 11. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, a to na jeho účet č. , č. účtu, . , právnická osoba, . řádně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč nejpozději do 9. 12. 2023. Žalovaný na poskytnutý úvěr nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávku z úvěru za žalovaným. Žalovaný přes výzvu žalobkyni nic nezaplatil. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 644,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud má za prokázány následující skutečnosti.4. Dne 9. 11. 2023 uzavřela , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazuje kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, “ ze dne 9. 11. 2023 a kopie „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ ze dne 9. 11. 2023.5. Dne 9. 11. 2023 poukázala , právnická osoba, . na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 7 000 Kč. Tuto skutečnost prokazuje kopie „Potvrzení o provedené odchozí platbě“ vystavené dne 1. 3. 2025 a kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, “ ze dne 9. 11. 2023.6. Dne 5. 3. 2025 uzavřela , právnická osoba, . se žalobkyní dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši 14 644,70 Kč. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazuje kopie listiny „Tato dohoda o úplatě (Dohoda)“ ze dne 5. 3. 2025 a kopie „Seznamu“ postoupených pohledávek.7. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky a vyzval žalovaného k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 30 175,32 Kč (neuhrazená jistina 21 899,52 Kč a náklady právního zastoupení 8 276 Kč). Dopis byl zaslán žalovanému dne 15. 3. 2025. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 15. 3. 2025 („Věc: Výzva k úhradě před podáním žaloby“) a „Podacího lístku – DopisOnline“ s datem podání 15. 3. 2025.8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splnění dluhu z úvěru nic neuhradil. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že něco uhradil. Soud proto vyšel z toho, že žalovaný na splacení úvěru nic neuhradil.9. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že , právnická osoba, . před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to včetně získání informací o žalovaném z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI apod.). Soud nemá toto tvrzení za prokázané, protože žalobkyně přes výzvu soudu v usnesení ze dne 4. 8. 2025 č. j. 27 C 176/2025-8 k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný relevantní důkaz.10. Žalobkyně uvedla, že nemá technických ani právních prostředků k ovlivnění způsobu prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem (, právnická osoba, .). Toto soud nepřijímá, protože podle § 1880 odst. 2 o. z. je , právnická osoba, . jako postupitel povinna vydat žalobkyni veškeré doklady o pohledávce a sdělit jí vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Žalobkyně proto mohla a měla potřebné doklady požadovat po , právnická osoba, . Žalobkyně také mohla sama posoudit, zda , právnická osoba, . při poskytování úvěru splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a podle toho se rozhodnout, zda pohledávku za žalovaným koupí, nebo ne. Tvrzení žalobkyně, že nemá technických ani právních prostředků k ovlivnění způsobu prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem je proto není rozhodné.11. Soud pro úplnost uvádí, že soudu je z vlastní činnosti známo, že žalovaný má dlouhou úvěrovou historii, přičemž značné množství z poskytnutých úvěrů bylo následně předmětem řízení u zdejšího soudu (např. sp. zn. 27 C 230/2024, sp. zn. 8 C 95/2024 aj.).12. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.13. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. , právnická osoba, ., aniž by řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy dne 9. 11. 2023 převedla na účet žalovaného 7 000 Kč. Dne 15. 3. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň vyzval žalovaného k úhradě dluhu smlouvy ve výši 30 175,32 Kč. Žalovaný na splacení dluhu z úvěru nic nezaplatil.14. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1879 a násl. o. z. (postoupení pohledávky) a § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi , právnická osoba, . jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V daném případě , právnická osoba, . před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. , právnická osoba, . tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, byla proto uzavřena neplatně.18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na splacení dluhu z úvěru nic nezaplatil. Žalovaný je proto povinen vrátit poskytnutou jistinou úvěru ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně se stala oprávněnou z pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Z těchto důvodů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 7 000 Kč.19. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, tzn. poplatek za poskytnutí úvěru. Z těchto důvodů soud žalobu co do částky 7 644,70 Kč zamítl.20. Soud zamítl žalobu i ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v ust. § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava.21. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by smlouva o úvěru nebyla neplatná pro nesplnění povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, soud by smlouvu o úvěru kriticky posuzoval z hlediska dobrých mravů, a to vzhledem k jejím nepřiměřeným nákladům (RPSN ve výši 9 088,10 %) a dalším ujednáním smluvní pokuty, poplatky atd.22. Žalovaný měl ve věci částečný úspěch. Takto by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.