27 C 179/2025-47 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 27. 9. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 60 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím. Konec „kreditového rámce“ měl nastat dne 20. 3. 2026.2. Žalobkyně dne 27. 9. 2024 vyplatila žalovanému úvěr ve výši 5 500 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 27. 1. 2025. Žalovaný přes výzvu nezaplatil dluhy z úvěru.3. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni:- jistinu úvěru ve výši 5 499,97 Kč,- smluvní úrok ve výši 7 012,14 Kč,- poplatek za vyplacení “tranše úvěru” ve výši 109,45 Kč (tj. celkem 12 621,56 Kč),- smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z „dlužné částky“ od 28. 10. 2024 do 26. 1. 2025 ve výši 76,05 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 5 609,42 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Soud má za prokázány následující skutečnosti.6. Dne 27. 9. 2024 spolu žalobkyně se žalovaný uzavřeli Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 27. 9. 2024, „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ ze dne 27. 9. 2024, a kopie listin „Všeobecné obchodní podmínky“ platné od 27. 5. 2024, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a „Informace pro spotřebitele“.7. Dne 28. 9. 2024 žalobkyně poskytla žalovanému 5 500 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ s datem 28. 9. 2024, „Autorizace ověření totožnosti“ ze dne 27. 9. 2024 a „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 27. 9. 2024.8. Dopisem ze dne 21. 5. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení 13 292,61 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 114,80 Kč. Prokazuje to kopie dopisu „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 21. 5. 2025 a „Podací lístek – DopisOnline“ s datem podání 21. 5. 2025.9. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, protože žalobkyně přes výzvu v usnesení ze dne 25. 7. 2025 č. j. 27 C 179/2025-33 k prokázání této skutečnosti nepředložila žádný významný důkaz.10. Žalobkyně tvrdila, že postupovala podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného vedených společností CNCB, která provozuje a spravuje registry NRKI a BRKI. Při ověřování si prý nejprve zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti, počtu členů domácnosti s příjmem, pravidelných měsíčních výdajích a čistých měsíčních příjmech žalovaného. Čistý měsíční příjem následně žalobkyně ověřila na základě informací o bankovním účtu žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalovaného v některých registrech, konkrétně v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, hledaných osob PČR, politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“ a „interních registrech historie“ žalovaného. Tyto skutečnosti žalobkyně prokazovala kopiemi „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ ze dne 27. 9. 2024, „Obecnými principy posuzování a filozofie Společnost“, „Identifikovanými příjmy“ a kopií občanského průkazu žalovaného11. Listiny „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, „Identifikované příjmy“ a kopie občanského průkazu o konkrétních poměrech žalovaného nic nevypovídají, tedy neprokazují.12. „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ obsahuje údaje, které měl sdělit žalovaný, ale žalobkyně neprokázala, že je ověřovala. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, např. na bydlení, potraviny apod.13. Žalobkyně nepředložila důkaz, že by lustrovala žalovaného ve výše uvedených registrech. Žalobkyně nepředložila ani žádný důkaz k prokázání toho, že měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného či jeho výplatní pásky.14. Soud shrnuje, že žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, ani jeho další poměry.15. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.16. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě ní dne 28. 9. 2024 poskytla žalovanému 5 500 Kč. Dne 21. 5. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru.17. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.21. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména na zaplacení poplatků, úroků a smluvních pokut.22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Žalobkyně přes výzvu soudu neuvedla, zda, popř. kdy a kolik, žalovaný zaplatil v souvislosti se smlouvou o úvěru, případně na splacení jakých dluhů žalobkyně platby použila; nepředložila ani požadovanou tabulku umoření. Neučinila tak přes upozornění, že pokud výzvě nevyhoví, tak nebude ve věci úspěšná. Za této situace soud nemohl zjistit, zda žalovaný do nynější doby něco, popř. kolik, vrátil na jistině úvěru. Je totiž možné, že žalovaný na úhradu dluhu něco zaplatil, ale tyto platby nebyly použity na úhradu jistiny, ale na něco jiného, např. na úhradu neplatně sjednaných úroků, smluvní pokuty apod. V důsledku toho soud nezjistil, zda, popř. kolik, má žalovaný ještě vrátit, a proto nemohl žalobě, byť zčásti, vyhovět. Soud proto žalobu zamítl.24. Pro úplnost soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná rovněž proto, že je nemravná. Nemravná je kvůli nepřiměřeným ujednáním v neprospěch dlužníka, a to nejen kvůli ujednání o úroku ve výši 1,066 % denně (389,09 % ročně; RPSN 1 990,53 %).25. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a tak by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.