27 C 187/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 14. 3. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 13. 4. 2024. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky přes výzvu žalobkyni nevrátila. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 18 200 Kč (14 000 Kč jistina + 4 200 Kč kapitalizovaný smluvní úrok) se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení.2. Podáním ze dne 15. 10. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 4 200 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 14. 4. 2024 do 24. 2. 2025.3. Soud na základě tohoto částečného zpětvzetí žaloby řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil usnesením ze dne 21. 10. 2025 č. j. 27 C 187/2025-16. Poté řízení pokračovalo o zaplacení 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.5. Soud má za prokázány následující skutečnosti.6. Dne 14. 3. 2024 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Smlouvy o úvěru“ s , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 14. 3. 2024 a „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“.7. Dne 14. 3. 2024 žalobkyně převedla 14 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Potvrzení o provedené platbě“ s datem 14. 3. 2024 a „Smlouvy o úvěru“ s , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 14. 3. 2024.8. Dopisem ze dne 22. 2. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě 20 117,75 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 131 Kč. Prokazuje to „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 22. 5. 2025 a „Podací lístek – DopisOnline“ s datem podání 22. 2. 2025.9. Žalobkyně netvrdila, že by před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. K prokázání této skutečnosti přes výzvu v usnesení ze dne 5. 8. 2025 č. j. 27 C 187/2025-7 neoznačila žádný důkaz. Soud proto vychází z toho, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr.10. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.11. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by posuzovala úvěruschopnost žalované, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně dne 14. 3. 2024 převedla na účet žalované 14 000 Kč. Dne 22. 2. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu, ve které vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru, ale marně.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.16. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.17. Žalobkyně však přes výzvu soudu neuvedla, zda, popř. kdy a kolik, žalovaná zaplatila v souvislosti se smlouvou o úvěru, případně na splacení jakých dluhů žalobkyně platby použila. Neučinila to, přestože jí soud upozornil, že pokud výzvě nevyhoví, tak nebude úspěšná. Žalobkyně soudu nepředložila ani požadovanou tabulku umoření. Za této situace soud nemohl zjistit, zda, popř. kolik, žalovaná dosud vrátila na jistině úvěru. Je totiž možné, že žalovaná na úhradu dluhu něco zaplatila, ale tyto platby nebyly použity na úhradu jistiny, ale na něco jiného, např. na úhradu neplatně sjednaných úroků apod. V důsledku toho soud nezjistil, zda, popř. kolik, má žalovaná ještě vrátit, a proto žalobě nemohl, byť zčásti, vyhovět. Soud proto žalobu zamítl.18. Pro úplnost soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná rovněž z důvodu nepřiměřených ujednání, jež jsou podle soudu v rozporu s dobrými mravy (zejména úrok ve výši 365 % ročně, RPSN 2 355 %).19. V části řízení, ohledně které bylo řízení zastaveno, je žalobkyně podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. povinna hradit náklad řízení. Ve zbývající části řízení byla žalovaná úspěšná, protože soud žalobu zamítl, a tak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná tedy má proti žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.