27 C 204/2025-48 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 2. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti. Žalobkyně proto odstoupila smlouvy. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem 131 850 Kč.2. Dluhy žalovaného z úvěru činí 56 721 Kč, z toho- 51 646 Kč na jistině úvěru,- 2 600 Kč na smluvních poplatcích,- 2 475 Kč na smluvním úroku.3. Žalovaný přes výzvu tyto dluhy nesplnil. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 54 246 Kč (51 646 Kč + 2 600 Kč), úrok ve výši 2 475 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 51 646 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Soud má za prokázány následující skutečnosti.6. Dne 9. 4. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2019, „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ ke smlouvě č. , hodnota, , „Všeobecných pojistných podmínek č. , hodnota, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, “.7. Žalovaný na úvěr čerpal 120 000 Kč. Na splátkách úvěru uhradil celkem 131 850 Kč. Tyto skutečnosti prokazují kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2019 a „Přehledu úhrad“ ze dne 14. 5. 2025. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že uhradil více.8. Dopisem ze dne 26. 5. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě 56 721 Kč. Prokazuje to „Výzva k úhradě dluhu – Předžalobní upomínka“ ze dne 26. 5. 2025 a „Potvrzení podání“ s datem podání 29. 5. 2025.9. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne 3. 3. 2025 („Věc: odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění“), protože k tomu nepředložila žádný důkaz.10. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Důvodem je, že žalobkyně přes výzvu v usnesení ze dne 5. 9. 2025 č. j. 27 C 204/2025-7 k prokázání této skutečnosti nepředložila významný důkaz.11. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Vyhodnocovala nejen informace, které jí poskytl žalovaný. Ty následně ověřovala v celé řadě registrů a databází. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila výdaje žalovaného na základě vlastních modelů. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).12. K prokázání shora uvedených tvrzení žalobkyně předložila kopie „Potvrzení o výši příjmu“, „Výplatního lístku“ ze období 1/2019 a 2/2019, „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, .“, „Výpisu z účtu“ žalovaného za období 2/2019, občanského průkazu žalovaného a jeho řidičského průkazu. K nim soud uvádí následující.13. Především žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy lustrovala žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Formulářová „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, .“ tuto skutečnost neprokazuje, protože není výsledkem vyhledávání v těchto databázích, ale listina, kterou si vyhotovila sama žalobkyně, v níž vyplnila určitá zaškrtávací políčka, a to ještě ne všechna; podle nich nelustrovala žalovaného v SOLUS, CRIBIS a NRKI.14. Co se týče ověřování informací, tak jediné informace, které žalobkyně ověřila, byla totožnost žalovaného, kterou ověřila občanským a řidičským průkazem, výše příjmů, kterou ověřila potvrzením zaměstnavatele a výplatními lístky, a transakce na účtu, které ověřila výpisem z účtu žalovaného za jeden měsíc. Tyto ověřené informace jsou nedostatečné. Žalobkyně zejména neověřila výdaje žalovaného a jejich výši. Neověření informací, které jsou významné pro posouzení úvěruschopnosti, znamená, že žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost řádným způsobem.15. Jde-li o výpisy z účtu, tak ty obecně neposkytují úplný obraz o příjmech a výdajích, a to už proto, že veškeré příjmy a výdaje nemusí probíhat prostřednictvím bankovního účtu, kterých ostatně mohl mít žalovaný více.16. Kopie občanského průkazu a řidičského průkazu jsou podstatné zejména pro ověření totožnosti žalovaného, ale o jeho poměrech skoro nic nevypovídají.17. Jde-li o posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně vycházela ze „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, .“. Podle ní měl žalovaný výdaje na bydlení 0 Kč měsíčně. Takový údaj není pravdivý, resp. žalobkyně z něho nemohla bez dalšího vycházet. I kdyby žalovaný nehradil žádné nájemné, musel mít v souvislosti s bydlením další výdaje spojené, zejména za služby spojené s užíváním bytu/domu a náklady na spotřebované energie (elektřina a/nebo plyn). Žalobkyně dále vůbec nezohlednila další výrazné životní náklady, zejména na stravu, oblečení a obuv, hygienu, popř. volnočasové aktivity. Z tohoto důvodu „výsledek posouzení úvěruschopnosti klienta“, totiž že rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji činí 33 764 Kč, je nepravdivý. Jestliže žalobkyně na základě tohoto nepravdivého výsledku shledala žalovaného úvěruschopným, tak neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně.18. Soud shrnuje, že žalobkyně nezjistila všechny významné informace o poměrech žalovaného. Ty informace, které získala, všechny řádně neověřila. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila některé běžné, ale významné výdaje; výdaje na bydlení neověřila vůbec. Z těchto důvodů žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.19. Z dalších provedených důkazů soud nic dalšího rozhodného pro rozhodnutí ve věci nezjistil.20. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.21. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 120 000 Kč. Dne 29. 5. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které vyzval žalovaného k úhradě dluhů z úvěru. Žalovaný v souvislosti se smlouvou o úvěru uhradil 131 850 Kč.22. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o.z.) a žalovaným jako spotřebitelem (§ 419 o.z.). Sjednaný úvěr proto podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru.23. Soud došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitel je i přes uznání dluhu povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně. S ohledem na to se soud nezabýval otázkou odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy, protože od neplatné smlouvy nelze účinně odstoupit.28.