28 C 152/2021-328 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobci se domáhali, po připuštění změny žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 28 C 152/2021-149, a po přistoupení žalobkyně b) do řízení, určení, že , Jméno žalobce, starší, otec obou žalobců (dále jen „zůstavitel“), byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, jak je konkrétně uvedeno ve výroku I. Svůj návrh odůvodnili tím, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a že před svou smrtí daroval dne , datum, předmětnou nemovitost žalované, avšak v době darování trpěl chorobou, která vylučovala, aby takto právně jednal. Již od roku 2016 trpěl , Anonymizováno, , v roce , Anonymizováno, byla konstatována , Anonymizováno, . Žalovaná se zůstavitelem žila a pečovala o něj; podle žalobců tedy ve stavu snížené příčetnosti zůstavitele jej přiměla k darování. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovali v tom, že je rozpor mezi stavem skutečným a stavem zapsaným v katastru nemovitostí a že předmětná nemovitost by na základě vyhovění žalobě měla být zahrnuta do aktiv pozůstalosti projednávané v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 D 922/2021. V naposledy uvedeném řízení z toho důvodu došlo k přerušení do pravomocného skončení nynějšího řízení.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Podle ní byla životní partnerkou zůstavitele od roku 1994, vedli společnou domácnost. Zůstavitel trpěl Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou, avšak vzhledem k dohledu lékařů a užívání léků byly projevy nemoci pozvolné. Zpočátku byl soběstačný a dlouhodobě projevoval úmysl převést nemovitost na žalovanou. Jeho stav se postupně zhoršoval a jeho schopnosti sebeobsluhy byly omezeny až v roce 2021. Uskutečněné darování bylo úkonem, který je v podobných poměrech běžný a nekomplikovaný. Žalobci o zůstavitele neprojevovali zájem a nijak o něj nepečovali. Zůstavitel měl obavu vzhledem k trestnímu řízení vedenému proti žalobci a) v roce 2014, že nemovitost bude zabavena k úhradě jeho dluhů a žalovaná přijde o bydlení. V minulosti navíc žalobci a) převedl jinou nemovitost.3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.Ke stavu evidovanému v katastru nemovitostí.4. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovitosti – shora uvedené jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku (zjištěno z informace z katastru nemovitostí; mezi stranami to ani nebylo sporné).5. Zůstavitel a žalovaná podepsali darovací smlouvu ze dne 22. 11. 2019, dle jejíhož obsahu zůstavitel jako dárce daroval žalované předmětnou nemovitost za současného zřízení služebnosti bytu (doživotního bezplatného bydlení) v jeho prospěch (zjištěno z uvedené darovací smlouvy; mezi stranami existence smlouvy nebyla sporná s výjimkou otázky, zda byl zůstavitel způsobilý takto jednat).Ke stavu zachování duševních schopností zůstavitele.6. Soud k této dílčí, avšak pro posouzení věci nejvýznamnější skutkové otázce jednak vyslechl svědky, jednak provedl listinné důkazy a nechal vypracovat znalecký posudek.7. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že je synem žalované a zůstavitele znal asi od svých 18 let coby přítele žalované, se kterou žil ve společné domácnosti. O zůstavitele se starala žalovaná, svědek a dále soused pan , jméno FO, . Žalobce a) se o zůstavitele zajímal minimálně. Několik let před svou smrtí na tom byl zůstavitel pohybově hůře kvůli svému onemocnění. Pokud jde o mentální schopnosti, byl na tom někdy hůře, někdy lépe, ale rozhodně poznával svědkovy děti. Špatně na tom byl zůstavitel až tak rok před smrtí. Jinak se s ním svědek normálně bavil. Někdy byl zpomalenější, ale zajímal se o sport, věděl, že svědkova dcera sportuje a mluvili o tom. Zůstavitel rovněž disponoval svými finančními prostředky, měl svou taštičku s penězi; když bylo třeba, dal peníze žalované, aby něco zaplatila, ale jinak si o nich rozhodoval sám. Vlastnictví bytu a to, co bude eventuálně po smrti, zůstavitel se svědkem nijak neřešil. Až po zůstavitelově smrti žalovaná svědkovi sdělila, že jí zůstavitel nemovitost daroval, což svědku přišlo logické vzhledem k jejich dlouholetému soužití.8. Soud k výpovědi svědka , jméno FO, po stránce věrohodnosti uvádí, že neměl k dispozici nějaké konkrétní poznatky o snaze účelově zkreslit obsah výpovědi, nicméně v obecné rovině je patrné, že svědek má zájem na procesním úspěchu žalované (své matky) v řízení. Co se týče obsahu jeho výpovědi, soud u tohoto svědka – obdobně jako u dalších výpovědí – neuvěřil tomu, že se duševní stav zůstavitele výrazněji zhoršil až v posledním roce před smrtí, tedy až po uskutečnění předmětného darování. Je to v rozporu s tím, co vyplynulo ze zdravotní dokumentace, která byla pořizována průběžně během let, s výpovědí ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, i závěry znalce dr. Kozelka. Posledně uvedené důkazní prostředky přitom pocházejí od osob, které na výsledku řízení nemají žádný zájem, nadto dokumentace vzniká reálně v době, kdy pacient přichází do zdravotnického zařízení, není to něco, co by se třeba účelově upravovalo až s odstupem let. Soud tedy dospěl k závěru, že výpověď svědka , jméno FO, nepřiměřeně zlehčila zdravotní obtíže zůstavitele v tom smyslu, že nástup jeho duševních potíží prezentovala jako podstatně pozdější, než kdy k tomu skutečně došlo.9. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že se zůstavitelem a žalovanou byli sousedé v domě, znali se minimálně 20 let, zůstavitel a žalovaná bydleli ve druhém patře, svědek v šestém patře. Znali se velmi dobře, navštěvovali se téměř denně. Zůstavitel na tom byl asi rok před smrtí fyzicky špatně. V letech 2018 a 2019 byl zůstavitel mentálně úplně v pořádku, normální, bez problémů. Zůstavitel svědkovi někdy v roce 2019 sám sdělil, že se chystá přepsat byt na žalovanou. Svědek se ho na to neptal, nic týkající se jeho majetku nezjišťoval. Žalobce a) svědek téměř nezná. V roce 2020, kdy svědek chodil k zůstaviteli a žalované téměř každý den pomáhat, neviděl žalobce a) vůbec; zůstavitel se o něm nezmiňoval. Když potřeboval zůstavitel pomoci, starala se zejména žalovaná, její bratr, její syn a svědek. Změny ve zdravotním stavu zůstavitele začal svědek pozorovat až někdy na konci roku 2020 a potom v roce 2021, to už začal na tom být hůř; do té doby byl úplně v pořádku, žádné poruchy myšlení nebo vnímání svědek nepozoroval.10. Soud k výpovědi svědka , jméno FO, po stránce věrohodnosti uvádí, že neměl k dispozici nějaké konkrétní poznatky o snaze účelově zkreslit obsah výpovědi, nicméně v obecné rovině je patrné, že svědek může mít zájem na procesním úspěchu žalované v řízení, neboť má zjevně bližší osobní vztah k žalované a může pokládat vzhledem ke své dlouhodobé známosti se zůstavitelem a žalovanou a jejich poměrům za „spravedlivé“, aby nemovitost po zůstaviteli získala žalovaná. Co se týče obsahu jeho výpovědi, soud u tohoto svědka – obdobně jako u dalších výpovědí – neuvěřil tomu, že se duševní stav zůstavitele výrazněji zhoršil až v posledním půlroce či roce před smrtí, tedy až po uskutečnění předmětného darování. Jak již bylo řečeno, je to v rozporu s tím, co vyplynulo ze zdravotní dokumentace, s výpovědí ošetřujícího lékaře i závěry znalce. Soud tedy dospěl k závěru, že i výpověď svědka , jméno FO, nepřiměřeně zlehčila , podezřelý výraz, obtíže zůstavitele v tom smyslu, že nástup jeho duševních potíží prezentovala jako podstatně pozdější, než kdy k tomu skutečně došlo.11. Svědek , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že je kamarádem syna žalované (tj. svědka , jméno FO, – pozn. soudu), zůstavitele znal od svých asi 16 let jako kamarádova otčíma. Zůstavitel svědka požádal asi v roce 2017 nebo 2018, že potřebuje něco pro syna, tedy žalobce a), kterého svědek na základě toho kontaktoval; šlo o ocenění nějaké nemovitosti na Bílé hoře pro účely prodeje, neboť svědek je realitní makléř. Svědek zůstaviteli pomohl při prodeji provozovny, kterou zůstavitel chtěl prodat, asi v roce 2018 nebo 2019. V té době zůstavitel špatně chodil, měl ohnutá záda, ale jinak působil jako pořádný chlap a měl pevný stisk ruky. Mentálně byl zcela v pořádku, jasně svědkovi sdělil, co potřebuje, komunikace s ním byla naprosto bez problémů. Dále zůstavitel požádal svědka o pomoc při darování bytu žalované; svědek ve svých poznámkách dohledal, že dne 21. 10. 2019 požádal advokáta o přípravu darovací smlouvy a asi o týden dřív byl u zůstavitele o tomto jednat. Darovací smlouva byla úplně běžná, svědek zůstaviteli pouze doporučil, co doporučuje všem svým klientům, aby si v nemovitosti zřídil věcné břemeno. Advokátem sepsanou smlouvu svědek přivezl zůstaviteli, společně jeli ověřit podpis na poštu. Při jednání o darovací smlouvě i jejím podpisu zůstavitel na svědka působil mentálně zcela v pořádku. Hovořil zcela jasně, mluvil se svědkem o svědkových dětech. Svědek z něho neměl vůbec pocit, že by na tom byl mentálně špatně a že by si neuvědomov