29 C 104/2025-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 198 356,83 Kč s příslušenstvím jakožto dlužného nájemného za nájem kanceláře č. , hodnota, a skladu nacházejících se v budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/3, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/4, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/5, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/6, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/7 a budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/8, to vše nacházející se v kat. území , adresa, , který vznikl v období od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2021 a služeb souvisejících s nájmem uvedených nemovitých věcí. Žalovaný si od žalobkyně v tomto období zmíněné prostory pronajímal na základě nájemní smlouvy uzavřené 31. 8. 2016. Žalovaný dluh za období do června 2021 co do výše 171 128,36 Kč uznal. Dále pak žalovaný dluží nájemné ve výši 18 930 Kč, a to za užívání předmětu nájmu v období od dne 1. 1. 2021 do dne 30. 6. 2021, 9 465 Kč, a to za užívání předmětu nájmu v období od dne 1. 7. 2021 do dne 30. 9. 2021, 9 465 Kč, a to za užívání předmětu nájmu v období od dne 1. 10. 2021 do dne 31. 12. 2021, 19 653,50 Kč, a to za služby související s předmětem nájmu v roce 2020 (započteno oproti zálohám ve výši 29 760 Kč), a 23 819,97 Kč, a to za služby související s předmětem nájmu za rok 2021 (započteno oproti zálohám ve výši 14 880 Kč). Ze složené jistoty ve výši 9 465 Kč žalobkyně započetla částku 8 353,03 Kč na uhrazení nedoplatku za užívání předmětu nájmu v období od dne 1. 10. 2018 do dne 31. 12. 2018 a částku 1 111,97 Kč na uhrazení dluhu za užívání v období od dne 1. 4. 2019 do dne 31. 7. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 19. 1. 2023. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalovanou částku neuznává a rozporuje i uznání dluhu. Předmět nájmu měl trpět vadami, které založily právo na snížení nájemného.3. Soud na tomto místě podotýká, že žalovaný se v řízení omezil na výše uvedená konstatování bez další specifikace, aniž se následně účastnil ústních jednání ve věci proběhnuvších. Soud proto nemohl žalovaného poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby tato svá tvrzení doplnil potřebným způsobem a navrhl důkazy k jejich prokázání.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli 31. 8. 2016 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem kanceláře č. , hodnota, a skladu nacházejících se v budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/3, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/4, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/5, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/6, budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/7 a budově bez č. p./č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. 119/8, to vše nacházející se v kat. území , adresa, . Nájemné bylo sjednáno na částku 37 860 Kč ročně s tím, že nájemné je splatné čtvrtletně ve výši 9 465 Kč vždy do 15. dne prostředního měsíce příslušného čtvrtletí. V nájemném nebyly zahrnuty náklady na úklid, ostrahu, odvoz a likvidaci odpadů, vodné a stočné, dodávku tepla a elektrické energie (dále jen „služby související s předmětem nájmu“ či též jen „služby“). Tyto byly hrazeny jednou ročně na základě faktury vystavené pronajímatelem po zjištění jejich skutečné výše (č. l. 28-29). Žalovaný písemně uznal dluh na nájemném a službách co do výše 171 128,36 Kč za období do června 2021 (č. l. 27). Žalobkyně dále žalovanému vyfakturovala nájemné za třetí a čtvrtý kvartál roku 2021 (č. l. 45 a 46) a též služby související s předmětem nájmu za rok 2021 ve výši 23 819,97 Kč (č. l. 48). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 19. 1. 2023 (č. l. 36).6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil s ohledem na níže provedené právní posouzení nic podstatného.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.9. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Soud nárok žalobkyně posoudil jako dluh z nájemní smlouvy uzavřené v souladu s § 2201 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému k užívání výše specifikované prostory a on se zavázal za to hradit nájemné ve výši 9 465 Kč čtvrtročně a skutečné výdaje na služby oproti vystavenému vyúčtování. Žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, resp. netvrdil a v řízení neusiloval o prokázání, že by žalovaná částka byla uhrazena. Naopak dluh co do rozsahu částky 171 128,36 Kč uznal, čímž dle výše citovaného § 2053 o. z. dal za vznik vyvratitelné domněnce existence daného dluhu. Samotnou domněnku pak v řízení nevyvrátil, soud proto ohledně částky 171 128,36 Kč vycházel z ní a žalobní nárok přiznal v předmětném rozsahu z tohoto titulu, když uznání dluhu žalovaného naplňovalo veškerá obligatorní kritéria vyjádřená v § 2053 o. z.11. I zbývající část žalobního nároku je po právu. Žalovaný, ač vázán nájemní smlouvou neuhradil nájemné za období od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 v celkové výši 18 930 Kč (2 x 9 465 Kč za 3. a 4. kvartál roku 2021). Stejně tak byl povinen uhradit na základě vyúčtování poskytnuté služby související s předmětem nájmu v tomtéž roce, kdy tyto služby činily 23 819,97 Kč, přičemž žalovaný poskytl v souladu s nájemní smlouvou zálohu na tyto služby ve výši 14 880 Kč. Rozdíl uvedených částek činí 8 939,97 Kč, žalobkyně však požaduje za toto období toliko (z důvodu částečného započtení) částku 8 358,47 Kč. Soud proto vyhověl žalobnímu žádání i ve zbývající části, tj. celkem 27 288,47 Kč.12. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 689,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 935 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 198 356,83 Kč sestávající z částky 9 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, účast na jednání dne 16. 7. 2025 a 11. 8. 2025, písemné podání ze dne 14. 7. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 600 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 7. 2025 (náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 8. 2025 (náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 640 Kč ve výši 8 114,40 Kč.14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.