29 C 159/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 49 014,44 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne 24. 5. 2022. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému celkem částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vedle jistiny uhradit smluvní úrok ve výši 12 % ročně. Vedle toho požaduje žalobkyně poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne 24. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 12 % ročně. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 199,58 %. Strany si dále sjednaly ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Vedle toho má žalobkyně právo na poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč. (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 5. 2022) Společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , vyplatila na účet žalovaného 30 000 Kč (potvrzení o provedení transakce ve výši 30 000 Kč, výpis z účtu č. , č. účtu, ). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025. (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025) Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil (žalovaný netvrdil opak). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 15. 3. 2025 (předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2025).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný jistinu vrátit spolu s úrokem 12 % měsíčně. RPSN úvěru činilo 199,58 %. Strany si dále sjednaly ve smlouvě poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru.9. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v měsíci květen 2022, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,64 % p. a. Judikatura dále dovodila, že přestože u nebankovních poskytovatelů úvěrů lze obecně připustit rizikovější podmínky než u bank, RPSN převyšující 100 % je třeba obecně považovat za nepřiměřené (vizte např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010).10. Je tak zřejmé, že přestože žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 12 % ročně by sama o sobě obstála, roční procentní sazbu nákladů ve výši 199,58 % je třeba považovat za nepřiměřenou a zakládající jednostrannou a neodůvodněnou výhodnost smlouvy.11. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.12. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil, přičemž úvěr byl sjednán ve výši 30 000 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 30 000 Kč.13. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně mu k tomu v předžalobní výzvě ze dne 15. 3. 2025 určila přiměřenou lhůtu tří dní od doručení. Výzva k plnění byla odeslána dne 15. 3. 2025. Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 24. 3. 2025. Počínaje následujícím dnem se žalovaný ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 19 014,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 49 014,44 Kč od 21. 5. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 49 014,44 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 30 000 Kč a nevyhověno v částce 19 014,44 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 10 958,56 Kč, což je po zaokrouhlení 22,41 % předmětu řízení.15. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 4 865 Kč a sestávají ze soudního poplatku 1 961 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a náhradu DPH ve výši 504 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.16. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 22,41 % z 4 865 Kč činí 1 090,25 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.17. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.