29 C 161/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 18 098,35 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi stranami dne 15. 9. 2024. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně žalované celkem čerpat částku 10 800 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vedle jistiny uhradit smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, který žalobkyně kapitalizovala částkou 9 714,09 Kč. Vedle toho požaduje žalobkyně poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, tedy v celkové výši 158,92 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč. Žalobkyně má rovněž právo na náhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně tuto požaduje ve výši 159,49 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025. Žalovaná dosud žalobkyni ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Strany spolu uzavřely dne 15. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr až do výše 10 800 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpanou jistinu spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 1973,89 %. Vedle toho požaduje žalobkyně poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a poplatek za službu „Klidné spaní“ činil 3,66 Kč denně. Žalobkyně má rovněž právo na náhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Náklady činí v souladu se smlouvou 35 Kč za každý den prodlení. (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 15. 9. 2024) Žalobkyně vyplatila na účet žalované 8 000 Kč. (výpis z účtu č. , č. účtu, , přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná dosud žalobkyni ničeho neuhradila. (žalovaná netvrdila opak) Žalobkyně zaslala žalované oznámení o zesplatnění (oznámení o zesplatnění ze dne 15. 1. 2025) a poté předžalobní výzvu ze dne 21. 5. 2025 (předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2025, podací lístek ze dne 21. 5. 2025).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná jistinu vrátit spolu s úrokem 1,016 % denně. RPSN úvěru činilo 1973,89 %. Vedle toho požaduje žalobkyně poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, tedy v celkové výši 158,92 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 65,88 Kč. Žalobkyně má rovněž právo na náhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně tuto požaduje ve výši 159,49 Kč. Náklady činí v souladu se smlouvou 35 Kč za každý den prodlení.10. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v měsíci září 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,7 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 1,016 % denně a roční procentní sazba nákladů ve výši 1973,89 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě nepřiměřené.11. Soud má za to, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 1,016 % denně a roční procentní sazba nákladů ve výši 1973,89 % ve spojení se zbývajícími ujednáními týkajícími se smluvních pokut a paušalizovaných nákladů spojených s prodlením žalované zakládají jednostrannou a neodůvodněnou výhodnost smlouvy.12. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované.13. Žalovaná dosud žalobkyni ničeho neuhradila, přičemž prokazatelně čerpala částku 8 000 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož požadovaná výše podle žaloby činí 7 999,97 Kč.14. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně ji k plnění vyzvala zprávou ze dne 15. 1. 2025. Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 15. 1. 2025. Počínaje následujícím dnem se žalovaná ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 7 999,97 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 18 098,35 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 7 999,97 Kč a nevyhověno v částce 10 098,38 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 2 098,41 Kč, což je po zaokrouhlení 11,59 % % předmětu řízení.16. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však dosud žádné prokazatelné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.17. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.