29 C 185/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 77 560 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi stranami dne 19. 8. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč a ten se zavázal tuto částku splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně se domáhá kapitalizovaného úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 16 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 21 560 Kč za období od 22. 12. 2023 do 14. 6. 2025, a to jako 0,1 % denně z částky 40 000 Kč. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 56 000 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou dne 14. 6. 2025. Ten však žalobkyni ničeho neuhradil.3. Ve věci se vyjádřil , právnická osoba, pro , adresa, jakožto veřejný opatrovník žalovaného, který je omezený na svéprávnosti. Opatrovník uvedl, že žalovaný v současnosti spolupracuje se zájmovým spolkem , právnická osoba, ., aby na sebe podal insolvenční návrh a pokračoval v řešení své dluhové situace.4. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), bez nařízení jednání.5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2022, č. j. 0 P 197/2015, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti co do nakládání s majetkem, jehož cena překračuje 32 000 Kč. Žalovaný byl dále omezen ve svéprávnosti co do uzavírání smluv v hodnotě přes 32 000 Kč. Omezení bylo určeno na 3 roky od právní moci rozsudku. Rozsudkem nabyl právní moci dne 24.12.2022. (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2022) Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 19. 8. 2023 smlouvy o úvěru, dle které měla žalobkyně poskytnout žalovanému 30 000 Kč a žalovaný měl z jistiny splatit vždy do 18. dne v měsíci úrok ve výši 40 % z dlužné částky. Úvěr bylo možné čerpat opakovaně, a to tak, že celková výše listiny neměla přesáhnout 30 000 Kč. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 5 535,53 %. (viz smlouvu o úvěru) Žalobkyně zaslala na bankovní účet č , č. účtu, dne 19. 8. 2023 30 000 Kč, dne 21. 8. 2023 6 000 Kč a dne 10. 9. 2023 4 000 Kč. (viz výpis z účtu č. , č. účtu, ) Soud zjistil, že účtem č , č. účtu, v době od 1. 8. 2023 do 30. 9. 2023 disponoval žalovaný. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 14. 6. 2025. (viz výzvu k plnění ze dne 14. 6. 2025 na č. l. 9 a podací lístek ze stejného dne)6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.8. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s jistinou úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně následně uzavřela s žalovaným konkludentně dva dodatky, kterými zvýšila jistinu úvěru nejdříve na o 6 000 Kč a poté o 4 000 Kč. Tyto dodatky jsou absolutně neplatné ve smyslu § 581 o. z., neboť jejich uzavřením se zvýšila jistina úvěru nad 32 000 Kč, tedy nad limit stanovený v rozsudku, kterým byl žalovaný omezen na svéprávnosti. Co do výše 8 000 Kč je úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná, neboť žalovaný nebyl způsobilý smlouvu uzavřít. Z dokazování vyplývá, že žalobkyně žalovanému 8 000 Kč poskytla platbou na účet. Jedná se tak o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 o. z.11. Co do zbývající části smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 32 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit vedle jistiny úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. To představuje úrok ve výši 480 % ročně. Výši nákladů úvěru považuje soud za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v srpnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,57 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 480 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 5 535,53 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřené.12. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva v rozsahu 32 000 Kč je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.13. Žalovaný na svůj dluh ve výši 8 000 Kč a 32 000 Kč neuhradil ničeho. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 40 000 Kč.14. Žalovaný se ve věci vyjádřil toliko obecně ke svojí tíživé finanční situaci. Základ nároku ani jeho výši však nikterak nesporoval. Soud vzal přitom z výše uvedených listinných důkazů za prokázané, že finanční prostředky ve výši tvrzené žalobkyní byly žalovanému na jeho účet zaslány, aniž by k tomu existoval právní důvod. Skutečnost, že žalovaný je omezený na svéprávnosti, nikterak sama o sobě nezbraňuje důvodnosti nároku žalobkyně, tj. vydání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020).15. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden den. Výzva k plnění byla zaslána dne 14. 6. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 18. 6. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději tedy měl žalovaný plnit dne 19. 6. 2025. Počínaje následujícím dnem 20. 6. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 16 000 Kč a 21 560 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 000 Kč 15 % ročně od 23. 12. 2023 do zaplacení soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 77 560 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 40 000 Kč a neúspěšná v částce 37 560 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 2 440 Kč, což je po zaokrouhlení 3,15 % předmětu řízení.17. Účelné náklady řízení žalobkyně činí celkem 21 503 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 550 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby,) 3 úkony po 4 220 Kč dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 12 660 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 1 350 Kč a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 943 Kč.18. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 3,15 % z 21 503 Kč činí 677 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.19. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.