29 C 196/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 964 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku za provoz motorového vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 10 664 Kč za období od 6. 2. 2024 do 8. 6. 2024 a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, z něhož vznikl tento spor, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2001 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 cit. smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalovaný provozoval vozidlo registrované na území Česka v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 cit. smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.4. Soud ve věci rozhodl bez nařizování jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Nákladní automobil s hmotností do 3,5 tuny, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , (dále také jen „Vozidlo“) byl v době od 6. 2. 2024 do 8. 6. 2024 (tj. 124 dní) provozován bez pojištění pro případ vzniku odpovědnosti z jeho provozu. V tomto období byl žalovaný vlastníkem/provozovatelem předmětného vozidla. Dopisem ze dne 8. 8. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za provozování Vozidla bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve výši 10 664 Kč (za 124 dní provozování nepojištěného vozidla při denní sazbě 86 Kč), a to do 60 dnů od doručení této výzvy, a zároveň žalovaného poučila o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů spojených s jeho uplatněním u soudu. Žalovaný přes výzvu dluh dosud neuhradil a nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne 7. 3. 2025.7. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně jako neuhrazený příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění práva na tento příspěvek podle § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., a § 45 odst. 2 a § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Listinami bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, poskytla mu minimálně zákonem stanovenou lhůtu k úhradě, výzvu řádně odůvodnila a poskytla mu veškerá zákonná poučení. Žalobkyně tak má nárok jak na zaplacení příspěvku, tak na zaplacení částky 300 Kč za jeho mimosoudní uplatnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení.8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady činí 2 615 Kč a sestávají z:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 a. t. za 3 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, tj. 1 200 Kč;c) náhrada hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. 300 Kč;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 315 Kč.10. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.