29 C 39/2025-14 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 35 318 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi stranami dne 2. 9. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému celkem částku 30 000 Kč, kdy z této částky bylo 2 500 Kč užito na úhradu provize zprostředkovatele úvěru a 27 500 Kč bylo vyplaceno žalovanému. Žalovaný se zavázal žalobkyni vedle jistiny uhradit smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně, dohromady tedy 40 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 4 800 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 047 Kč, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26. 12. 2024 do 26. 3. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 27. 3. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26. 12. 2024 do zaplacení, částku 300 Kč představující účelně vynaložené náklady dle čl. IV. bod 4. písm. b), d) smlouvy, částku 1 497 Kč představující smluvní pokutu za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy (tj. 3 x 499 Kč) a částku 1 474 Kč představující smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2. písm. a) smlouvy (tj. 0,1 % denně z částky 32 047 Kč za dobu od 26. 12. 2024 do 9. 2. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou dne 25. 12. 2024. Ten však žalobkyni ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 2. 9. 2024 smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč na úhradu zprostředkování úvěru. Žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 28,17 % jistiny ročně. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 44,5 %. Strany si dále sjednaly ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s platbou každé jedné splátky. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celé dlužné částky úvěru. Za každou upomínku zaslanou žalobkyní žalovanému si strany sjednaly poplatek ve výši 100 Kč (viz smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 9. 2024) Žalobkyně vyplatila na účet žalovaného 27 500 Kč. (viz potvrzení o provedení transakce ve výši 27 500 Kč ze dne 3. 9. 2024) Částku ve výši 2 500 Kč žalobkyně vyplatila zprostředkovateli úvěru. (viz potvrzení o provedení transakce ve výši 2 500 Kč ze dne 3. 9. 2024) Žalobkyně zaslala žalovanému tři upomínky k plnění dle smlouvy. (viz upomínky ke smlouvě č. , hodnota, , čestné prohlášení ze dne 26. 10. 2024 a seznam odeslaných upomínek ze dne 26. 10. 2024) Žalovaný uhradil na svůj dluh 4 800 Kč. (viz bonita smlouvy č. , hodnota, ) Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 25. 12. 2024. (viz zesplatnění pro smlouvu 8195068 ze dne 21. 1. 2025 a podací lístek zásilky č. RR2729296321F)5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, žalovaný však obdržel s ohledem na provizi zprostředkovatele na bankovní účet pouze částku 27 500 Kč (2 500 Kč byl poplatek pro zprostředkovatele). Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem 40 000 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 27 500 Kč tvořena poplatkem pro zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši celkem 10 000 Kč. Výši poplatku a úroků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je pak až 44,5 %, přičemž tato sazba nezahrnuje poplatek pro zprostředkovatele a úrok je počítán z částky 30 000 Kč, přestože žalovaný obdržel pouze částku 27 500 Kč, ve skutečnosti je tedy RPSN ještě vyšší.12. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v září roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v září roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,7 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 28,17 % významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě a nereflektující další poplatky a náklady ve výši 44,5 % je pak více než pětinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.13. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na bankovní účet ve výši 27 500 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu za důvodnou co do částky 25 200 Kč, jelikož žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 4 800 Kč. V rozsahu poplatku, smluvních pokut, účelně vynaložených nákladů a kapitalizovaného dluhu na úrocích ve výši celkem 10 118 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 35 318 Kč a částkou 25 200 Kč) a smluvního úroku dle smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl.14. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně mu k tomu v předžalobní výzvě ze dne 25. 12. 2024 určila lhůtu deseti dnů od odeslání výzvy. Výzva k plnění byla odeslána dne 25. 12. 2024. Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 6. 1. 2025. Počínaje následujícím dnem 7. 1. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 25 200 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 35 318 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 25 200 Kč a nevyhověno v částce 10 118 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 15 082 Kč, což je po zaokrouhlení 42,7 % předmětu řízení.16. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 4 186 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 766 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 K