29 C 90/2025-64 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 110 968 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi stranami dne 14. 12. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované celkem částku 100 000 Kč, kvůli částečné úhradě požaduje žalobkyně na jistině pouze 77 697 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vedle jistiny uhradit smluvní úrok ve výši 55,87 % ročně. Žalobkyně se domáhá smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení žalované se splácením přesahující 30 dnů, tedy celkem 998 Kč. Vedle toho požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, neboť žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru, ve výši 33 271 Kč. Náklady činí v souladu se smlouvou 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy celkem 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Strany spolu uzavřely dne 14. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 55,87 % ročně. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 72,65 %. Strany si dále sjednaly ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Vedle toho má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny úvěru, neboť žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru. Náklady činí v souladu se smlouvou 200 Kč za prodlení s jakoukoli splátkou dosahující 15 dnů. (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 12. 2021, dodatek č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2021) Žalobkyně vyplatila na účet žalované 100 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru ve výši 100 000 Kč ze dne 14. 12. 2021). Žalovaná celkem žalobkyni uhradila částku ve výši 123 717 Kč. (důkaz o odeslání 1,- Kč, karta klienta na č. l. 30, žalovaná netvrdila opak). Žalobkyně zaslala žalované oznámení o zesplatnění (oznámení ze dne 21. 1. 2024) a poté předžalobní výzvu ze dne 6. 9. 2024 (předžalobní výzva ze dne 6. 9. 2024, podací arch ze dne 6. 9. 2024).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná jistinu vrátit spolu s úrokem 55,87 % ročně. RPSN úvěru činilo 72,65 %. Strany si dále sjednaly ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Vedle toho má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny úvěru, neboť žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru za každý den prodlení. Náklady činí v souladu se smlouvou 200 Kč za prodlení s jakoukoli splátkou dosahující 15 dnů.9. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v měsíci prosinec 2021, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 7,91 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 55,87 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 72,65 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě nepřiměřené.10. Soud má za to, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 55,87 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 72,65 % ve spojení se zbývajícími ujednáními týkajícími se smluvních pokut a paušalizovaných nákladů spojených s prodlením žalované zakládají jednostrannou a neodůvodněnou výhodnost smlouvy.11. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované.12. Žalovaná celkem žalobkyni uhradila částku ve výši 120 817 Kč, přičemž úvěr byl sjednán ve výši 100 000 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru by tak měla žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jelikož však částka bezdůvodného obohacení již byla žalobkyni vrácena, nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.14. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, jelikož jí však dosud nevznikly žádné náklady, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.