30 C 33/2024-180 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se domáhal určení, že žalovaná 2) není dědičkou ze závěti sepsané zůstavitelkou , jméno FO, , nar. , hodnota, , zemřelou , datum, (dále jen „zůstavitelka“) dne 2. 8. 2019.2. V návrhu uvedl, že je spolu s žalovanými účastníkem dědického řízení ve věci pozůstalosti po zůstavitelce, které probíhá před Obvodním soudem pro , adresa, - soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. 20 D 1003/2023. V dědickém řízení bylo dne 16. 1. 2024 pod čj. 20 D 100/2023-65 vydáno usnesení, v němž byla žalobci uložena povinnost podat do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu na určení, že žalovaná 2) není zůstavitelčinou dědičkou ze závěti. Účastníci řízení jsou sourozenci a zůstavitelka byla jejich sestrou, účastníci by jako zákonní dědici přicházeli v úvahu jako dědici s nárokem na dědění po zůstavitelce rovným dílem. Zůstavitelka však zanechala pořízení pro případ smrti, a to závěť z 2. 8. 2019 (dále jen „závěť“), sepsanou vlastní rukou ohledně části pozůstalosti a jako dědičku nemovitosti - bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , včetně veškerého vybavení, povolala žalovanou 2), s tím, že o ostatním majetku závěť nepořídila. Závěť předložila žalovaná 2) v dědickém řízení při jednání dne 3. 10. 2023, všichni účastníci řízení se shodli na pravosti závěti, žalobce namítl její neplatnost. Tu odůvodňuje tím, že zůstavitelka v době pořizování závěti byla osobou nesvéprávnou, neboť nebyla v důsledku své duševní choroby způsobilá činit právní jednání spočívající v pořízení pro případ smrti. Zůstavitelka sepsala a podepsala závěť den před tím, než se pokusila o sebevraždu. Tento pokus byl sice neúspěšný, ale kvůli přetrvávající duševní chorobě jej zůstavitelka zopakovala a dne 23. 8. 2023 v jeho důsledku zemřela. Zůstavitelka dlouhodobě trpěla duševní chorobou, se kterou se léčila od 15. roku svého života, kdy jí byla diagnostikována tzv. schizoafektivní porucha, a pro tuto duševní chorobu byla i v plném invalidním důchodu. Mnoho let trpěla poruchami myšlení, bludy, , jméno FO, a poruchami vědomí spojenými s narušením orientace v reálném světě a v rámci hlubokých depresí, do kterých se opakovaně dostávala, se u ní projevovaly suicidální tendence. Ty jsou typickým projevem schizoafektivní poruchy v akutních stavech a průběžně cyklicky se opakují. Tyto klinické projevy akutního stavu byly u zůstavitelky dlouhodobě tlumeny podáváním léků (psychofarmak), které sice projevy duševní choroby v určitých fázích jejího života potlačovaly, avšak zároveň způsobovaly i omezování její svéprávnosti. Akutní stavy její duševní choroby se pak zásadním způsobem prohlubovaly v obdobích, kdy zůstavitelka svévolně vysadila předepsaná léčiva a v těchto obdobích se pak dostávala do stavu zcela mimo reálný svět a život. Tyto stavy pak u zůstavitelky vyvolaly potřebu mnohočetných hospitalizací v psychiatrických léčebnách, a to v , právnická osoba, nemocnici , adresa, a v , právnická osoba, zdraví , adresa, . Dále byla zůstavitelka dlouhodobě ambulantně léčena v , podezřelý výraz, pro , adresa, . Vzhledem k časové souvislosti mezi pořízením závěti a pokusem o první sebevraždu je žalobce přesvědčen, že duševní stav zůstavitelky byl při sepisu závěti natolik vážný, že zcela zásadním způsobem ovlivnil její způsobilost činit jakékoli právní jednání, neboť se dostávala do stavu faktické nesvéprávnosti.3. Žalovaná 1) se vyjádřila tak, že zemřelou neznala, avšak nemá důvod nevěřit platnosti závěti.4. Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že závěť je pravá a platná. Učinila nesporným, že zůstavitelka trpěla od 15. roku života duševní chorobou diagnostikovanou jako schizofrenie, a že z tohoto důvodu pobírala invalidní důchod. Zůstavitelka však nikdy nebyla zbavena či omezena ve svéprávnosti, takový návrh nebyl nikdy podán a nebyl k tomu důvod. Zůstavitelka žila navzdory svému onemocnění v zásadě normálním životem. Úspěšně vystudovala gymnázium a vyšší odbornou školu. Až do své smrti pracovala na zkrácený pracovní úvazek jako recepční. Měla životního partnera a běžně se stýkala se všemi ostatními členy rodiny, především se svými sourozenci a jejich partnery. Nejdůvěrnější vztah však měla k žalované 2). Je pravdou, že zůstavitelka byla opakovaně hospitalizována v psychiatrických léčebnách a že se dvakrát pokusila o sebevraždu, z jejího chování však nebylo patrné, že trpí poruchami myšlení, bludy, , jméno FO, a poruchami vědomí spojenými s narušením orientace v reálném světě. Žalovaná zůstavitelku vnímala jako inteligentní osobu se zcela standardním chováním a uvažováním, bohužel trpící duševním onemocněním, v důsledku kterého se občas nekontrolovaně dostávala do stavů deprese, zoufalství a nechuti žít; takto jí zůstavitelka své pocity opakovaně popisovala. Skutečnost, že zůstavitelka závěť sepsala den před pokusem o sebevraždu, svědčí o jejím racionálním uvažování a snaze před plánovaným ukončením života dát všechny své věci do pořádku a rozhodnout o tom, jakým způsobem bude po smrti naloženo s jejím majetkem. Žalovaná 2) byla zůstavitelce životní oporou, a proto fakt, že zůstavitelka závěť sepsala v její prospěch, považuje za zcela pochopitelný.5. Soud zjistil následující skutkový stav.6. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil: Se zůstavitelkou se poznali v roce 2015, byli partneři do konce jejího života. Trávili spolu volný čas, víkendy, dovolené, denně si volali. Nežili ve společné domácnosti. Zůstavitelka na svědka působila úplně normálně, žádné depresivní stavy, projevy stihomamu ani výkyvy nálad u ní nezaznamenal, působila na něj jako silná osobnost. Byla klidná, cílevědomá, nedělala věci zbrkle. To, že má nějaké problémy a chodí k lékaři, řekla už na začátku. Před prvním pokusem o sebevraždu byla hospitalizovaná v , adresa, . Pokud jde o pokus o sebevraždu v roce 2019, napsala svědkovi SMS, že je v nemocnici. Svědek tam zůstavitelku navštívil, říkala, že to je projev té nemoci. Stalo se to v metru, kde bylo hodně lidí, s takovým prostředím měla problémy, říkala, že jí to vyděsilo. Jinak v dopravních prostředcích problémy neměla. Po návratu z nemocnice se snažila důsledky zranění zvrátit tak, aby to bylo jako předtím, podstoupila plastickou operaci s okem, snažila se žít naplno a na nemoc zapomněla. Jezdili se svědkem na výlety a vzájemně na návštěvy, plánovali více cestovat. Nikdy neříkala, že by ten pokus chtěla zopakovat. Pracovala jako recepční. Byla přihlášena na vysokou školu. Bydlela sama, byla finančně soběstačná. Po druhém pokusu se také chtěla vrátit znovu do života, těšila se na návrat domů.7. Z výslechu svědka , Anonymizováno, soud zjistil: Zůstavitelka byla jeho teta, vídal ji třikrát nebo čtyřikrát do roka, dvakrát do roka si volali. Měla schizofrenii, ale působila normálně, neprojevovala se nijak zvláštně. Nikdy nezmínila, že by chtěla spáchat sebevraždu, nepůsobila, že by měla deprese nebo byla nějak výrazně smutná. Dle mínění svědka měla nejbližší vztah k žalované 2).8. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Zůstavitelku znala zhruba od jejích 14 let, učila ji až do maturity na litoměřickém gymnáziu. Během studia se vídaly pravidelně, a to i mimo vyučování. Po ukončení studia se vídaly jednou za čtvrt nebo za půl roku, většinou v nějaké restauraci. Zůstavitelka kvůli psychické nemoci prodlužovala studium, měla výkyvy nálad a hodně absencí. Někdy jí bylo tak divně, že nemohla přijít do školy, ale snažila se a gymnázium úspěšně dokončila, poté vystudovala VOŠ. Působila unaveně, takovým ospalým dojmem, ale jinak na ní nebylo nic vidět a působila normálně. Pokud nebyla schopná na návštěvu přijít, tak napsala SMS. Mluvila o tom, že má sestru , jméno FO, , která jí pomáhá, o bratrovi nemluvila.9. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Zůstavitelku znala od roku 2002 z gymnázia, bylo to šestileté gymnázium, ale zůstavitelka měla problémy a byla v léčebně, takže přešla na čtyřleté, kde se svědkyní dva roky chodily do třídy a pak spolu studovaly i vyšší odbornou školu – optiku. Na SŠ a VOŠ se vídaly denně, i mimo školu, VOŠ skončily 2007 a poté se vídaly párkrát do měsíce. Zůstavitelka měla duševní nemoc, léčila se v , adresa, a v , adresa, . Po celou dobu byla unavená, asi po medikaci, a měla výkyvy, že jí někdy nebylo dobře a bylo toho na ní moc, tak se třeba omluvila z nějaké akce. Jinak studium zvládala dobře, maturitu zvládla v termínu. VOŠ zvládala bez problémů. Kromě té únavy svědkyně nic nezaznamenala. Před druhým pokusem o sebevraždu se měly sejít a zůstavitelka svědkyni napsala, že jí není dobře, že se na to necítí. Po prvním pokusu svědkyně měla za to, že už ji nepustí ke svým dětem, ale poté zjistila, že se zůstavitelka zase chová normálně, takže s dětmi svědkyně byla zůstavitelka v kontaktu. Po celou dobu pronajímala byt a pečovala o zvíře, takže se zvládala starat o sebe i o někoho jiného. Když hledala práci, tak ji snadno našla a byla schopná tam dlouho vydržet. Pečovala o sebe a snažila se, aby jí bylo lépe, měla období, kdy se snažila nekouřit a lépe se stravovat. Měla hezký vztah s p