30 C 59/2024-92 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se v řízení domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 200 000 Kč spočívající v tom, že měl rekonstrukčními pracemi na družstevním bytě v detenci žalované na základě nájemního vztahu, číslo jednotky 8 v domě , právnická osoba, , adresa, (dále jen „Byt“), zhodnotit tuto nemovitost v rozsahu žalované částky. Uváděl též, že platil ze 100 % i SIPO, jehož součástí byly i splátky hypotéky, kterou si žalovaná vzala za účelem splacení družstevního podílu, čímž se fakticky podílel na pořízení tohoto podílu. Od roku 2004 žil v Bytě společně se žalovanou ve vztahu druh–družka a od tohoto data až do srpna roku 2020 plně hradil i veškeré náklady na provoz včetně dodávek energií a služeb. Vyjma Bytu žalobce dle žalobních tvrzení zhodnotil též přízemní prostory o celkové ploše 6 m2– zástěnek, jako nebytový prostor v domě , právnická osoba, , adresa, , číslo prostoru , Anonymizováno, (dále jen „Nebytový prostor“), který byl žalovanou od družstva pronajat. Poté co byl Byt převeden do osobního vlastnictví žalované, tato se přes četné výzvy žalobce s ním nevyrovnala, byť mu měla přislíbit úhradu 100 000 Kč, posléze již jen 50 000 Kč a následně se již zcela odmlčela. K námitce promlčení uplatněné žalovanou žalobce uváděl jednak, že promlčecí lhůta počala běžet až 12. 1. 2021, kdy za účasti policie žalovaná vnikla do Bytu a znemožnila žalobci jeho další užívání, jednak, že tato lhůta se stavěla podáním žaloby, o níž bylo následně vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 65/2021.2. K výzvě soudu žalobce jednak specifikoval bytovou jednotku, tak jak je uvedeno výše a dále upřesnil, že žalobní žádání sestává toliko z jednotlivých rekonstrukčních úkonů provedených na Bytě či Nebytovém prostoru. Výpočet s odkazem na jednotlivé žalobcem provedené úkony je přehledně formulován v podání žalobce z 21. 10. 2024 (č. l. 52 spisu) a sestává z 15 položek, kdy prvních 14 z nich se týká Bytu a poslední Nebytového prostoru.3. Žalovaná předmětný nárok neuznala ani z části a navrhovala zamítnutí žaloby. Předně zdůraznila nedostatek pasivní věcné legitimace na její straně vzhledem ke skutečnosti, že k rekonstrukcím došlo v letech 2005–2006, kdy byla pouhým nájemcem Bytu, nikoliv vlastníkem. Součástí obsahu nájemní smlouvy jak k Bytu, tak k Nebytovému prostoru, přitom bylo ustanovení vylučující náhradu/úhradu nákladů vynaložených nájemcem či třetí osobou na stavební úpravy pronajatých prostor. Žalovaná dále uváděla, že nárok je zcela neoprávněný i tím, že mezi účastníky sporu byla v době jejich vzájemného soužití mezi lety 2004 až 2014, kdy se žalovaná z Bytu odstěhovala, vzájemná dohoda o společném bydlení, na základě níž společně hradili náklady s bydlením spjaté. Poté, co žalovaná otěhotněla se žalobcem v roce 2005, rozhodl se žalobce z vlastní iniciativy Byt za účelem zvýšení komfortu zkvalitnit právě prostřednictvím daných rekonstrukcí. Žalovaná dovozuje, že se jednalo o bezúplatné poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobce, tj. darování ve prospěch společného soužití, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná v roce 2014 byt společně se synem opustila a žalobce Byt následně obýval (bez právního důvodu) až do konce roku 2020. Konečně, žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce, k čemuž odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se běhu promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení vzniknuvšího mezi účastníky dohody o společném bydlení, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti či na jejích stavebních úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Pokud by tedy soud měl dospět k závěru, že se nejednalo ze strany žalobce o bezúplatné jednostranné plnění dluhu (darování) ve prospěch žalované, nárok žalobce se dle příslušné právní úpravy promlčel nejpozději k srpnu 2016, tedy uplynutím subjektivní promlčecí lhůty 2 let, která počala běžet ve smyslu výše uvedené judikatury okamžikem ukončení společného soužití, tj. odchodem žalované z bydlení v srpnu 2014. Závěrem žalovaná zpochybňovala, že žalobcem uplatněná částka 1 200 000 Kč odpovídá pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení, kterým má být v poměrech daného případu zhodnocení věci, nikoliv výše vynaložených investic, k čemuž též namítla, že žalobcem uváděná výše plnění v souvislosti se stavební rekonstrukcí a úpravami je zcela zjevně nadhodnocená a neodpovídá skutečnosti., právnická osoba, rámci závěru o skutkovém stavu věci vzal soud v první řadě ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za své shodné tvrzení účastníků, že ke všem rekonstrukčním úkonům provedeným na Bytu či Nebytovém prostoru tvrzeným žalobcem došlo v letech 2005 nebo 2006 vyjma položky č. , hodnota, – Zasklení lodžie a položení protimrazové dlažby a položky č. , hodnota, – výstavba příčky 20 cm v Nebytovém prostoru, osazení zárubní a protipožárních dveří, elektroinstalace s podružným měřením spotřeby el. Energie. Žalobce k bodu 14 uváděl, že rekonstrukce byla provedena v roce 2010, žalovaná oponovala s tím, že práce na lodžii byly prováděny v roce 2007. K bodu č. , hodnota, žalobce nebyl schopen sdělit, kdy k těmto pracím došlo. Nesporným bylo dále to, že účastníci žili společně v Bytě jako partneři a to od roku 2004 do srpna roku 2014, kdy žalovaná byt opustila (datum opuštění bytu žalovanou vyplývá též z vyrozumění Policie ČR č. j. , adresa, -10/ČJ-2021-001313, ze dne 31. 3. 2021, a také z listiny nazvané Věc: Žádost o prověření ze dne 8. 2. 2021). Beze sporu byla konečně i existence nájemního vztahu žalované k Bytu a Nebytovému prostoru jako nájemkyně z titulu práva nájmu vázajícímu se k družstevnímu podílu žalované v Bytovém družstvu , právnická osoba, v době provedení rekonstrukčních prací.5. Žalovaná nabyla ke dni 28. 6. 2002 od , jméno FO, , nar. 26. 7. 1966, a , jméno FO, , nar. 9. 2. 1963, členská práva a povinnosti spojené s členstvím v Bytovém družstvu , právnická osoba, , včetně práva nájmu Bytu (zjištěno ze Smlouvy o převodu členských práv a povinností v Bytovém družstvu , právnická osoba, se sídlem , právnická osoba, , adresa, , IČ , IČO, ). Byt byl převeden do jejího vlastnictví na základě Smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 9. 10. 2017 (zjištěno z uvedené smlouvy) s právními účinky zápisu předmětné nemovitosti ke dni 29. 12. 2017 (zjištěno z Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V-, č. účtu, -101).6. Nebytový prostor žalovaná získala do nájmu ke dni 30. 11. 2005 (zjištěno ze Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 30. 11. 2005), přičemž tentýž prostor byl žalované (opětovně – Nebytový prostor byl přečíslován) přenechán k užívání prostřednictvím nájemního vztahu na základě smlouvy ze dne 1. 3. 2016 (zjištěno ze Smlouvy o nájmu prostor uzavřené podle § 2202 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. ze dne 1. 3. 2016).7. Žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy žalobce ze dne 28. 12. 2020 a opakované předžalobní výzvy z 10. 2. 2021 žalobce adresovaných žalované).8. Z dalších provedených důkazů (žádost o informace – zpráva z 5. 2. 2021 Policie ČR, doplněk k evidenčnímu listu při převodu bytu ze dne 11. 7. 2002, výzva k vyklizení bytu ze dne 1. 12. 2020, předžalobní výzva žalobce k vydání bezdůvodného obohacení adresovaná Bytovému družstvu , právnická osoba, ze dne 9. 1. 2025 a listina nesoucí název Věc: Nebytový prostor v č.p. 1250 ze dne 16. 12. 2024), soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro níže uvedené právní posouzení věci.9. Soud neprovedl žalobcem navrhované důkazy fotodokumentací vztahující se k tvrzení o zhodnocení Bytu či Nebytového prostoru, jakož ani stanoviskem k věci Bytového družstva , právnická osoba, a telefonickou a též mailovou komunikací se žalovanou dle níž měla žalovaná přislíbit žalobci dluh (částečně) uhradit, neboť tyto důkazy jsou vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení věci nadbytečné. K tomu soud pro úplnost uvádí, že důkazní návrhy telefonické a mailové (elektronické) komunikace se žalovanou se vztahovaly k tvrzení žalobce nezpůsobilému zvrátit výsledek níže uvedeného právního posouzení soudu, když jimi nebylo lze prokázat uznání dluhu ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), či ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s. o. z.“). Z onoho tvrzení žalobce, že mu žalovaná nabídla částku 100 000 Kč, posléze 50 000 Kč a následně z této komunikace sešlo, když žalovaná neměla mít peníze, a výše uvedených důkazů k tomu navržených, by ani při prokázání této skutečnosti nemohlo být dovozeno uznání dluhu ve smyslu ustanovení výše uvedených. Soud neprovedl ani žalovanou navrhovanou nájemní smlouvu ze dne 11. 7. 2002 k tvrzení žalované o existenci nájemního vztahu, jelikož tato skutečnost již vyplynula z nesporných tvrzení účastníků (vyjma okamžiku nabytí Bytu do vlastnictví žalované, tj. k ukončení nájmu).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11