33 C 110/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 41 710,12 Kč s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení, zčásti kapitalizovanými, jak je specifikováno ve výroku II.). Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 1. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly smluvní podmínky, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované a jejich ověření doklady jí předloženými, že na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, že v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku označenou žalobkyní jako poplatek ve výši 24 690 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 220 Kč, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč, a že celkovou částku odpovídající součtu zápůjčky a uvedeného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč, poslední z nich do 1. 1. 2024. Dále uvedla, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila a od data uzavření smlouvy až do doby, kdy došlo k postoupení pohledávky žalobkyni, uhradila pouze 600 Kč. Dále uvedla, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena její uvedenou právní předchůdkyní na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Dále uvedla, že její právní zástupce vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.4. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná podepsaly dne 1. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jistinu ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 86 % ročně a RPSN ve výši 144,65 %, jejíž součástí byly též smluvní podmínky; v textu smlouvy bylo uvedeno, že zákazník podpisem potvrzuje, že poskytl Providentu údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku, a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil (zjištěno z uvedené smlouvy).5. V řízení nebylo prokázáno, a to ani přes poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Z prohlášení žalované ve shora uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru to nelze vyvodit, neboť splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; není možné, aby se tohoto břemene zprostil jen tím, že si nechá od spotřebitele podepsat libovolné prohlášení v tomto směru. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele by tím byl zcela popřen, neboť namísto vyvíjení odborné činnosti by poskytovateli postačovalo opatřit si formální prohlášení spotřebitele, jehož se ale právě zákon snaží proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. chránit uložením těchto povinností poskytovateli spotřebitelského úvěru.6. Opatření dostatečných podkladů k posouzení úvěruschopnosti žalované nelze vyvodit ani ze zákaznické karty, kterou soud k důkazu provedl. V ní bylo uvedeno, že žalovaná pracuje jako „servis“ na DPČ, její čistý příjem činí 16 000 Kč a její měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Dále v ní bylo uvedeno, že to bylo ověřeno z dokumentů: „Výplatní pásky 4, 5“. Z této zákaznické karty, k níž nebylo žalobkyní doloženo nic dalšího, nelze usoudit na to, jaký byl obsah žalovanou údajně předložených dokumentů a zda korespondoval s údaji vyplněnými v zákaznické kartě (a to bez ohledu na to, zda žalovaná zákaznickou kartu podepsala). Pokud šlo o výdaje, ty podle všeho nebyly prověřovány nijak. Z ničeho neplyne, že byla zjišťována a ověřována výše nákladů na uspokojování životních potřeb žalované, kdy soudu se částka 6 000 Kč uvedená v kartě jeví jako nápadně nízká.7. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 1. 7. 2022 částku 20 000 Kč, a to v hotovosti (zjištěno ze shora uvedené smlouvy). Žalovaná uhradila žalobkyni či její právní předchůdkyni celkem 600 Kč (což uvedla sama žalobkyně, nadto to bylo zjištěno též z tabulky umoření).8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 28. 4. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek (prokázáno touto smlouvou), jejíž příloha obsahovala specifikaci postoupených pohledávek a zahrnovala pohledávku za žalovanou (prokázáno přílohou č. , hodnota, k uvedené smlouvě o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem ze dne 22. 5. 2025). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou ze dne 29. 7. 2025 a podacím lístkem ze dne 30. 7. 2025).9. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť po skutkové stránce se nijak netýkal projednávané věci a byl pro ni zjevně irelevantní. Soud má za to, že žalobkyně ho předkládala pouze na podporu své argumentace, že podpis žalované na zákaznické kartě potvrzoval doložení tam uvedených listin právní předchůdkyni žalobkyně při sjednávání smlouvy. S tím se soud již vypořádal výše.10. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.11. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž splatila 600 Kč, avšak neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit.12. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.13. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).16. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k ověření příjmů ani výdajů žalované, neměla přiměřené objektivní podklady, které by si adekvátně ověřila a na jejichž základě by mohla provést profesionální posouzení úvěruschopnosti žalované a oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistin