33 C 112/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 29. 8. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 15 580 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 12. 2. 2025 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se žalovaným prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, že v souladu se smlouvou byl ve prospěch žalovaného úvěr vyplacen dne 12. 2. 2025, že úvěr měl být žalovaným splacen do 14. 3. 2025 spolu s úrokem ve výši 300 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, že žalovaný úvěr nesplatil, že žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,1 % z jistiny denně, kterou žalobkyně vyčíslila na celkem 1 680 Kč, a že ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil nic. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025 společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a dále naposledy uvedenou společností na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 žalobkyni. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2025.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním., právnická osoba, řízení nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listinách označených jako „smlouva o spotřebitelském úvěru 738539“ a „předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a ve všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (které soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu uzavřít a uvedené další listiny stvrdit. Listiny neobsahují jeho podpis, pouze je v nich uveden číselný kód 08608, ovšem z ničeho neplyne, že tímto číselným kódem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto číselného kódu v listinách dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli sjednat smlouvu s obsahem tvrzeným žalobkyní.5. V řízení dále nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 12. 2. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů žalovaného, konkrétně poukázala pouze na údaje, které dle ní pocházely od samotného žalovaného (soud k tomu k důkazu provedl listinu označenou jako „editace profilu klienta ID 791940“, nicméně z ní nijak nevyplývá, že by žalovaný jakkoli stvrdil její správnost), a dále na tabulkový souhrn informací o transakcích na účtu žalovaného od ledna 2023 do ledna 2025 (který soud rovněž provedl k důkazu). Z těchto informací a podkladů však vůbec neplyne, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila údajný dosahovaný čistý příjem žalovaného ve výši 18 788 Kč měsíčně (taková částka se v tabulce ani nevyskytuje), že by nějak konkrétně ověřovala údajně deklarovanou výši měsíčních nákladů ve výši celkem 3 000 Kč, která se soudu jeví jako nápadně nízká, a že by se nějak vypořádala s tím, že v tabulce o údajných transakcích na účtu žalovaného se objevují položky, které se na první pohled jeví jako čerpání dalších spotřebitelských úvěrů a nevysvětlené příjmy v relativně malých částkách od třetích osob na příjmové straně a jako sázky na výdajové straně, přičemž tyto skutečnosti lze podle mínění soudu pokládat za nestandardní a mající svůj význam při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele. Nic dalšího konkrétního žalobkyně k této otázce neuvedla a neoznačila, a proto soud dospěl k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a že právní předchůdkyně žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalovaného zabývala jen zcela formálně a povrchně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit.6. Prokázáno naproti tomu bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 2. 2025 částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (zjištěno z potvrzení o provedené platbě uskutečněné 12. 2. 2025).7. Žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni nic neuhradil (nic jiného netvrdil, ani neprokazoval).8. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , postoupena společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025), a dále naposledy uvedenou společností žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek 0725 ze dne 26. 5. 2025 a tabulkové přílohy). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 6. 2025 a podacího lístku ze dne 11. 6. 2025).9. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.10. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaný nic nesplatil, avšak neprokázala, že právě s ním její právní předchůdkyně sjednala tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru a že by před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit. Prokázáno bylo, že pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni.11. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 10 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nedošlo; byl proto povinen ji (po postoupení pohledávky) žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 10 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni ani její právní předchůdkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč proto soud žalobu zamítl.13. Pokud šlo o otázku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.15. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o sch