33 C 66/2023-230 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Původní žalobce , jméno FO, se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 2. 2023 domáhal určení splatnosti dluhu plynoucího ze souhlasného prohlášení ze dne 17. 2. 2011 soudem. Žalobkyně jako jeho procesní nástupkyně se po změně žaloby učiněné podáním ze dne 20. 8. 2024, kterou soud následně připustil, domáhala zaplacení částky 17 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 21. 6. 2024 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tak, že původní žalobce a žalovaná (dříve s obchodní firmou , právnická osoba, – pozn. soudu) uzavřeli souhlasné prohlášení ze dne 17. 2. 2011, které bylo svým obsahem smlouvou o (zá)půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 18 000 000 Kč. Ty byly převedeny na bankovní účet žalované č. , č. účtu, za účelem zaplacení kupní ceny konkrétních nemovitostí tvořících tzv. , Anonymizováno, , název, . Nemovitosti jsou dosud ve vlastnictví žalované. Žalobkyni byla usnesením soudu v pozůstalostním řízení přiznána pohledávka původního žalobce vůči žalované z titulu uvedených zapůjčených prostředků, a vstoupila tak do práv a povinností z této pohledávky jako dědic. Podle žalobkyně je namístě posoudit závazek ze souhlasného prohlášení jako půjčku podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Souhlasné prohlášení nezavazovalo žalovanou jen k vydání podílu na zisku dosaženém z prodeje areálu , název, , ale samostatné též k vrácení poskytnutých prostředků. Stanovení doby vrácení prostředků nebylo nezbytnou náležitostí smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že termín vrácení nebyl dohodnut, byla žalovaná podle § 563 obč. zák. povinna dluh splnit prvního dne po požádání, přičemž žalobkyně tuto výzvu zaslala dne 12. 5. 2024 a žalovaná se s ní seznámila dne 13. 5. 2024. Žalovaná nic neuhradila ani po následné předžalobní výzvě ze dne 13. 6. 2024. Žalovaná nicméně již dříve poskytla čtyři splátky dluhu, a to v období od ledna do května 2022, kdy uhradila na účet původního žalobce 4 x 100 000 Kč; proto se žalobkyně domáhala zaplacení pouze 17 600 000 Kč.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani před změnou žaloby, ani po ní neuznala. Uvedla, že mezi původním žalobcem a žalovanou žádná povinnost vrátit původnímu žalobci dluh nebyla sjednána. Žalobce na základě souhlasného prohlášení spoluinvestoval se žalovanou do nabytí nemovitostí a měl se podílet na zisku z jejich prodeje. Povinností žalované je pouze vydat podíl na dosaženém zisku. Žalovaná nemovitosti aktivně k prodeji nabízela, nechala zpracovat i jejich znalecké ocenění a z vlastních prostředků též hradila náklady na provoz, údržbu a opravy. Žalobce sám žádného kupce pro nemovitosti nezajistil. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by šlo o zápůjčku, nicméně pro ten případ jednak zpochybnila, že jí původní žalobce poskytl tvrzených 18 000 000 Kč, a jednak namítla promlčení práva na vrácení. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby.3. Ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.4. Původní žalobce a žalovaná (za niž při tom jednal jednatel , jméno FO, ) podepsali dne 17. 2. 2011 listinu označenou jako „souhlasné prohlášení“, v níž bylo uvedeno, že původní žalobce vloží resp. bezhotovostně převede na účet žalované č. , č. účtu, částku 18 000 000 Kč ihned po podpisu a dává žalované pokyn, aby tyto peníze použila na zaplacení kupní ceny za konkrétně specifikované nemovitosti tvořící tzv. areál , název, , dále že žalovaná nemovitosti kupuje jako investici za účelem dalšího prodeje a že z výtěžku investice má profitovat i původní žalobce tak, že jakmile žalovaná nemovitosti prodá, zaplatí mu 45 % z čistého zisku vymezeného jako kupní cena po odečtení daní, poplatků a dalších nákladů vynaložených v souvislosti s prodejem (zjištěno z uvedeného souhlasného prohlášení).5. Majitelem účtu č. , č. účtu, zřízeného dne 16. 2. 2011 a vedeného u , právnická osoba, ., je žalovaná; údaje o pohybech na účtu za období starší 10 let nemůže banka poskytnout, neboť je již nemá k dispozici (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 3. 9. 2025). Informace o transakcích mezi původním žalobcem a žalovanou banka neeviduje ani v rámci toho, že by se jimi zabývala jako podezřelým obchodem ve smyslu příslušných právních předpisů (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 7. 10. 2025 v odpovědi na dotaz soudu učiněný na návrh žalobkyně dne 3. 10. 2025).6. Původní žalobce zaplatil žalované na výše uvedený bankovní účet č. , č. účtu, dne 17. 2. 2011 částku 8 500 000 Kč a dne 1. 4. 2011 částku 1 000 000 Kč (zjištěno z výpisů z účtu vedeného na jméno původního žalobce a z kopie příkazu k úhradě ze dne 17. 2. 2011).7. Žalovaná zakoupila od České republiky – Správy státních hmotných rezerv soubor nemovitostí v katastrálním území , adresa, , za 26 000 500 Kč kupní smlouvou č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2013 (zjištěno z uvedené kupní smlouvy). Nemovitosti jsou dosud ve vlastnictví žalované (mezi stranami o tom nebylo sporu, shodný závěr vyplýval ke dni 14. 12. 2022 též z výpisu z katastru nemovitostí, který soud provedl k důkazu).8. Nemovitosti tvoří uzavřený areál označovaný jako „, název, “ (zjištěno z fotografické dokumentace a popisu areálu , název, ), který byl oceněn znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 7. 6. 2018, č. , hodnota, , na částku obvyklé ceny 90 milionů Kč (zjištěno z uvedeného posudku); žalovaná již v roce 2018 uzavřela smlouvu o nevýhradním zprostředkování jeho prodeje (zjištěno ze smlouvy o nevýhradním zprostředkování ze dne 14. 8. 2018).9. Žalovaná část nemovitostí v roce 2021 pronajala společnosti , právnická osoba, (zjištěno ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání, přičemž žalovaná nezpochybňovala, že smlouva byla takto uzavřena). Žalovaná hradila běžné náklady spojené s dodávkou elektřiny do nemovitostí (zjištěno z vyúčtování za elektřinu za roky 2021 a 2022, faktur za sdružené služby dodávky elektřiny a platebních kalendářů; mezi stranami o tom ani nebylo sporu).10. Původní žalobce obdržel ve dnech 26. 1. 2022, 15. 2. 2022, 4. 4. 2022 a 3. 5. 2022 bezhotovostním převodem čtyři platby po 100 000 Kč od , jméno FO, z účtu č. , Anonymizováno, , opatřené zprávou pro příjemce „splátka“ (zjištěno z výpisů z účtu vedeného na jméno , jméno FO, ).11. Právní zástupce původního žalobce vyzýval žalovanou k řešení situace v některé z navržených variant dopisem ze dne 23. 1. 2023 (zjištěno z uvedeného dopisu a doručenky datové zprávy z téhož dne).12. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 19. 2. 2024, č. j. , Anonymizováno, , které dle vyznačené doložky nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto, že žalobkyni jako pozůstalé manželce po původním žalobci patří do výlučného vlastnictví mj. pohledávka původního žalobce za žalovanou z titulu poskytnutých finančních prostředků na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 2. 2011 v celkové výši 18 000 000 Kč.13. , jméno FO, podal mj. proti žalobkyni žalobu ze dne 3. 4. 2025, kterou se domáhal vydání částky 400 000 Kč coby bezdůvodného obohacení (zjištěno z uvedené žaloby). Soud k důkazu provedl i další listiny týkající se tohoto sporu (předvolání k ústnímu jednání u Okresního soudu v , adresa, , dvě vyjádření adresovaná Okresnímu soudu v , adresa, ), nicméně dospěl k závěru, že z nich nevyplývají žádná skutková zjištění, která by měla význam pro nynější řízení.14. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení poskytnuté půjčky v částce 18 000 000 Kč dopisem ze dne 7. 5. 2024 (zjištěno z dopisu označeného jako výzva věřitele k vrácení poskytnutých finančních prostředků z uvedeného data), doručeným žalované dne 13. 5. 2025 (zjištěno z doručenky datové zprávy), a opětovně dopisem ze dne 13. 6. 2024 (zjištěno z dopisu označeného jako poslední výzva k plnění před podáním žaloby z uvedeného data), doručeným žalované dne 15. 6. 2024 (zjištěno z doručenky datové zprávy).15. Žalobkyně přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že by původní žalobce žalované poskytl žalované částku 18 000 000 Kč, nýbrž bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 9 500 000 Kč (k tomu viz shora), ne však zbývajících 8 500 000 Kč. Soud k tomu provedl důkazy navržené žalobkyní (pouze s dále vysvětlenými výjimkami), nicméně ze žádného z nich nevyplynulo ani to, že původní žalobce částkou dalších 8 500 000 Kč vůbec disponoval (zůstatek na jeho účtu před uskutečněním první z plateb ve prospěch žalované činil dne 16. 2. 2011 částku 9 526 089,94 Kč a po uskutečnění druhé z plateb ve prospěch žalované dne 1. 4. 2011 činil částku 603 981,84 Kč), ani že ji žalované zaplatil. Nevyplývá to ani z rozvahy a výkazu zisku a ztráty žalované ke dni 31. 12. 2013 (které soud provedl k důkazu), neboť z údaje o cizích zdrojích, konkrétně krátkodobých přijatých zálohách ve výši 18 000 000 Kč, nelze rozpoznat, od koho pocházely. Soud neprovedl důkaz takovými výkazy za rok 2011, neboť nebyly předloženy (přičemž žalovaná nedala souhlas s vyžádáním