33 C 95/2025-73 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 964,52 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 26. 9. 2024 uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o zápůjčce č. 22400218, na jejímž základě poskytla žalované dne 26. 9. 2024 převodem na účet žalované částku 22 000 Kč, že žalovaná se zavázala zápůjčku splatit s úrokem ve výši 6 176 Kč a administrativním poplatkem ve výši 8 982 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 065 Kč (poslední 2 053 Kč) počínaje 19. 11. 2024, že žalovaná splátky hradila pouze částečně a dostala se do prodlení, že žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 1. 7. 2025 a že nesplacená jistina zápůjčky činí 20 050 Kč, nesplacený úrok za dobu do splatnosti první splátky následující po zesplatnění činí 3 242 Kč a nesplacený poplatek činí 3 493 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení do zesplatnění v celkové výši 407,55 Kč, úrok z prodlení od zesplatnění do 20. 8. 2025 v celkové výši 431,50 Kč, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,5 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 3 278 Kč, smluvní pokutu vycházející ze sazby 0,1 % denně, kterou žalobkyně vyčíslila na 1 312,47 Kč, a úhradu nákladů na upomínání ve výši 1 750 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.4. V řízení nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako Smlouva č. 22400218 (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat mimo natištění jejího jména a příjmení a slov „podepsáno elektronicky“. Stejně tak nelze žádný projev vůle žalované zjistit ani z listin označených jako Obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru a Standardní informace o spotřebitelském úvěru (které soud rovněž provedl k důkazu), neboť i ty obsahují jen natištění jména a příjmení žalované a slov „podepsáno elektronicky“. Soud dále provedl k důkazu listinu označenou jako Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra a shledal, že jde o interní dokument žalobkyně, který nijak neprokazuje pravdivost jejích tvrzení a nedokládá projev vůle žalované směřující k uzavření jakékoli smlouvy. Soud dále provedl k důkazu fotografie občanského průkazu žalované, nicméně ty dokládají podle mínění soudu nanejvýš to, že strany byly v nějakém styku, nikoli však projev vůle k uzavření smlouvy konkrétního obsahu tvrzeného žalobkyní.5. V řízení dále nebylo přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 26. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přitom musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, uvedla v podstatě to, že měla k dispozici výpisy z účtu žalované a výplatní pásky žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Soud k důkazu provedl výplatní lístky žalované za duben až červenec 2024, z nichž vyplývá čistý měsíční příjem žalované v jednotlivých měsících v částkách cca 25 tisíc Kč, 67 tisíc Kč, 42 tisíc Kč a 56 tisíc Kč, což ovšem zcela neodpovídá údaji o čistém příjmu 50 000 Kč měsíčně, který měla žalovaná deklarovat v čestném prohlášení o příjmech a výdajích (soud je provedl k důkazu a dodává, že opět nebylo podepsáno, pouze opatřeno natištěním jména a příjmení žalované a slov „podepsáno elektronicky“, tudíž ani není z ničeho zřejmé, že je žalovaná jakkoli stvrdila). Stejně tak zřejmě neodpovídalo skutečnosti, že by výdaje žalované činily celkem 14 000 Kč měsíčně dle uvedeného prohlášení, když sama žalobkyně na základě výpisů z účtu za měsíce červen až srpen 2024 (které soud rovněž provedl k důkazu) kalkulovala s částkou vyšší (více než 21 tisíc Kč dle tabulky, kterou soud rovněž provedl k důkazu, nicméně šlo o analýzu vycházející pouze z výpisů z účtu, bez zkoumání jakýchkoli dalších dokladů) a připustila, že část příjmů žalované tvořilo čerpání dalších úvěrů. Soud se neztotožnil s tím, že by v situaci, kdy ani příjmy, ani výdaje žalované neodpovídaly deklarovaným hodnotám (a to ještě za předpokladu, že prohlášení skutečně pocházelo od žalované, což nebylo nijak prokázáno), bylo možno nabýt dostatečnou jistotu o úvěruschopnosti žalované jen na základě interního skórovacího systému žalobkyně. Soud nezpochybňuje možnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů si své klienty skórovat, nicméně nepokládá to za ekvivalentní náhradu zkoumání a ověření příjmů a výdajů konkrétního spotřebitele, které ukládá zákon, za použití objektivních podkladů, které se co do výdajové stránky rozhodně nemusejí omezovat jen na výpisy z jednoho bankovního účtu. Dále není zřejmé, zda a jak se žalobkyně skutečně zabývala tím, zda žalovaná nečelí exekucím, když zdejší soud eviduje u žalované v období od roku 2020 celkem 11 exekucí, z toho 7 zahájených nejpozději v roce 2022, a tedy před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované a že žalobkyně se ověřováním disponibilních příjmů a skutečných výdajů žalované zabývala jen formálně a povrchně. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.6. Prokázáno naproti tomu bylo, že žalobkyně poskytla žalované dne 26. 9. 2024 částku 22 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (zjištěno z historie transakcí ze dne 26. 9. 2024), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (zjištěno ze shora uvedených výpisů z účtu č. , č. účtu, ).7. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni něco uhradila, soud proto vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, že nesplacená část jistiny činí 20 050 Kč z původních 22 000 Kč.8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované doručila výzvu k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění ze dne 16. 5. 2025 a předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2025 (které soud provedl k důkazu), nicméně s ohledem na to, že otázka jejich doručení by neměla vliv na výsledné posouzení věci, se tím soud dále nezabýval.9. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2025, jejíž doručení žalované ani nebylo nijak dokládáno, vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, ke dni 20. 8. 2025) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.10. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.11. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, z nichž žalovaná neuhradila zbývající část jistiny ve výši 20 050 Kč, avšak neprokázala, že právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce a že by před poskytnutím zápůjčky zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 22 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to v rozsahu částky 20 050 Kč učinila. Proto bylo žalobě co do částky 20 050 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 20 050 Kč proto soud žalobu zamítl.1