38 C 82/2025-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 13.3.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 6.1.2025 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, IČ: , IČO, ) a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně není schopna doložit a na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet převedena částka ve výši celkem 20 000 Kč, konkrétně dne 31.7.2023 částka 1 000 Kč, dne 7.8.2023 částka 8 000 Kč a dne 15.8.2023 částka 11 000 Kč. Žalovaný do podání žaloby na pohledávku ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 26.12.2024. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 5.1.2025, když k datu odeslání předžalobní výzvy přičetla 10 dnů.2. Za žalovaného se vyjádřila k věci jeho opatrovnice, která uvedla, že žalovaný je omezen na svéprávnosti z důvodu duševní nemoci, která není jen přechodná, přičemž i před omezením na svéprávnosti byl žalovaný ve stavu, že nebyl schopen vnímat význam a důsledky svého jednání, ve vztahu k financím je zcela bez náhledu, popírá dluhy, nepřipouští si jakékoliv finanční problémy a již mnoho let není schopen pochopit dosah svého jednání ve finanční sféře, což vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, . Opatrovnice tvrdila, že vydání bezdůvodného obohacení žalovaným by bylo v rozporu s dobrými mravy.3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 21.7.2025, na které se dostavila pouze opatrovnice žalovaného; žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z potvrzení o provedených platbách a sdělení banky soud zjistil, že dne 31.7.2023 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 1 000 Kč, dne 7.8.2023 částka 8 000 Kč a dne 15.8.2023 částka 11 000 Kč, tj. částka v celkové výši 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2024, včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, byla postoupena společnosti , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 26.12.2024, dopisem ze dne 26.12.2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9.12.2024, č.j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne 30.1.2025, soud zjistil, že žalovaný je omezen na svéprávnosti, a to tak, že je schopen nakládat s majetkem do výše 1 500 Kč týdně, není schopen uzavírat jakékoliv smlouvy nebo nakládat s finančními prostředky nad tento stanovený rozsah. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, vypracovaného znalkyní , tituly před jménem, , adresa, soud zjistil, že žalovaný trpí závažnou duševní poruchou ze schizofrenního okruhu s častějšími afektivními poruchami typu mánie, od devatenácti let (od roku 2009) byl desetkrát hospitalizovaný na psychiatrii, duševní porucha není přechodná, i v kompenzovaném psychickém stavu při správě svých financí je bez náhledu; schopnost samostatně právně jednat je vymizelá, není schopen spravovat svoje jmění, vytváří dluhy, které neřeší.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč, a to bez právního důvodu ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud poukazuje na to, že v zásadě není vyloučeno bezdůvodné obohacení osoby s omezenou svéprávností (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020), přičemž právě k tomu došlo v nyní projednávané věci na straně žalovaného. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z.9. Soud se dále zabýval tím, zda by přiznání žalovaného nároku nebylo v rozporu s dobrými mravy, což namítala opatrovnice žalovaného. K tomu soud poukazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 7.9.2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle kterého „Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.“. Soud v této souvislosti přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně uvedla, že probíhala jednání mezi její právní předchůdkyní a žalovaným o uzavření úvěrové smlouvy, ale tuto úvěrovou smlouvu není schopná doložit. Není tak zřejmé, jak konkrétně tato jednání měla probíhat, jak a zda měla být uzavřena úvěrová smlouva či více smluv, a tedy za jakých okolností a na základě čeho zaslala právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky na účet žalovaného. Samotné tvrzení žalobkyně s přihlédnutím k povaze duševního onemocnění žalovaného a jeho možnostem řešit finanční otázky přináší skutečně značné pochybnosti o mravnosti jednání právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě by přiznání žalovaného nároku žalobkyni bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, včetně požadovaného příslušenství.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v dané věci by nárok na náhradu nákladů řízení měl úspěšný žalovaný, opatrovnice žalovaného však na jednání dne 21.7.2025 výslovně uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.