43 C 28/2025-71 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 16 410,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 410,62 Kč za dobu od 29. 10. 2024 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně (společností , Anonymizováno, ) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 5. 2024, kterou právní předchůdkyně žalobkyně po vyhodnocení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaná zřídila uživatelský účet. Žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 16 410,62 Kč, který byl splatný dne 28. 10. 2024. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaná ani přes výzvu na žalovanou částku ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.4. Žalobkyně předložila listinu pojmenovanou jako „úvěrová smlouva , Anonymizováno, “ (důkaz: listina označená jako úvěrová smlouva , Anonymizováno, na č.l. 9-10, , Anonymizováno, informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 19-24), ve které je žalovaná označena svými osobními údaji, avšak smlouva není podepsána žalovanou. Místo pro podpis stran smlouvy na dané listině zcela chybí, v textu smlouvy je pouze napsáno, že „klient tímto souhlasí s uzavřením Úvěrové smlouvy“. Soud tak nemá za prokázané, že tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně právě žalovaná a že právě žalovaná projevila vůli tuto smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by to byla právě žalovaná, kdo se do uživatelského účtu na webové stránce přihlásila a smlouvu blíže nespecifikovaným způsobem podepsala.5. Soud má za prokázané, že žalovaná byla majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, ke dni 29. 5. 2024, kdy měla být uzavřena smlouva (důkaz: sdělení banky na č. l. 58). Soud však nemá za prokázané, že by žalovaná čerpala úvěr ve výši 16 410,62 Kč tak, že jí byla na daný bankovní účet tato částka zaslána. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila toliko listinu, která je na prvním řádku označená jako „, Anonymizováno, “ (důkaz: listina , Anonymizováno, - výpis na č.l. 8) a která se jeví jako souhrn informací o úvěru, tabulku označenou jako „, Anonymizováno, “ (důkaz: listina , Anonymizováno, - výpis na č.l. 14). Uvedené listiny však neprokazují zaslání peněžních prostředků ve výši 16 410,62 Kč právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalované. Soud přitom konstatuje, že žalobkyně nemohla být ohledně tohoto tvrzení v důkazní nouzi a je na ní, aby předložila důkaz o tom, že peněžní prostředky byly v určité výši zaslány na konkrétní bankovní účet (například potvrzením banky nebo výpisem z bankovního účtu).6. Ze smlouvy pojmenované „na opakované postoupení pohledávek“ (důkaz: smlouva o opakovaném postoupení pohledávek na č.l. 27-36), dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 (důkaz: listina označená jako dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na č.l. 11) a seznamu pohledávek (důkaz: seznam pohledávek na č.l. 23-26) soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 11. 2024, tímto dopisem zároveň vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2024 na č.l. 12, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 11. 2024 na č.l. 12 p.v., podací lístek č. , Anonymizováno, na č.l. 7).7. Dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v květnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 7,09 % ročně (důkaz: statistika úrokových sazeb ČNB ARAD na č.l. 64).8. Ze Standardních podmínek Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (č. l. 38 až 46 p. v.), Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 19 až 21 p. v.), Listiny označené jako „Faktura“ (č. l. 13), a Listina označená jako vzor listiny o převodu (č. l. 37), soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro posouzení sporu.9. Soud k důkazu neprovedl listiny založené na č.l. 15-18, neboť z nich není zřejmé, co jimi mělo být prokázáno.10. Po skutkové stránce soud uzavřel, že úvěrová smlouva nebyla s žalovanou uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právě s žalovanou. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 16 410,62 Kč na bankovní účet žalované.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nárazem mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.14. V posuzované věci žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostředky komunikace na dálku v internetové aplikaci právní předchůdkyně žalobkyně, kde si žalovaná zřídila uživatelský účet. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalobkyně v řízení neprokázala, že to byla žalovaná, kdo čerpal úvěr ve výši 16 410,62 Kč. Dále žalobkyně neoznačila a nepředložila důkazy k těmto svým tvrzením a rovněž ani neoznačila důkazy k tvrzení o samotném uzavření smlouvy. Soud přitom vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů (usnesením ze dne 9. 4. 2025, č.j. 43 C 28/2025-55). Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 3. 6. 2025, nicméně i přes doplnění tvrzení soud nemá nárok žalobkyně z důvodů shora uvedených za prokázaný, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Žalovaná však byla v řízení nečinná, žádné náklady v řízení jí tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.