11 C 30/2026-10 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené z titulu nesplacené kontokorentního úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě aktivovala žalovanému běžný účet č. , č. účtu, , a že dne , datum, uzavřela se žalovaným dodatek č. , hodnota, , na základě něhož bylo ujednáno poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč, který žalovaný vyčerpal, avšak nesplatil, a proto ho žalobkyně ke dni 1. 12. 2025 zesplatnila. Ke dni zesplatnění tvořila dluh nesplacená jistina úvěru ve výši 20 000 Kč a neuhrazený smluvní úrok vycházející ze sjednané sazby 18,9 % ročně, kapitalizovaný za období do 30. 11. 2025 na částku 986,50 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu až od 10. dne po zesplatnění a dále úroku ve výši 11,5 % ročně za dobu od 31. 12. 2025, přičemž ve vztahu k jeho sazbě žalobkyně poukázala na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Částky 500 Kč se žalobkyně domáhala jako nepovoleného debetu vzniklého na uvedeném účtu žalovaného. Žalovaný dluh žalobkyni i přes výzvu k úhradě učiněnou před podáním žaloby neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Strany mezi sebou dne 17. 6. 2015 ujednaly rámcovou smlouvu mj. o vedení běžného účtu č. , č. účtu, (smlouva ze dne , datum, ). Dne , datum, ujednaly dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, kterým sjednaly kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně (vizte dodatek č. , hodnota, , podmínky pro používání kontokorentu a standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v konečné výši 20 000 Kč, přičemž tuto částku žalobkyni neuhradil (přehled čerpání a splácení a výpis z účtu) Konečný zůstatek na uvedeném účtu činil -500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.6. Z dalších předložených listinných důkazů soud žádná další podstatná skutková zjištění neučinil.7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že strany mezi sebou ujednaly poskytnutí kontokorentního úvěru, žalovaný jej v částce 20 000 Kč čerpal, avšak nesplatil, a konečný zůstatek účtu činil zápornou částku -500 Kč.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 o. z., dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalovaný kontokorentní úvěr v částce 20 000 Kč čerpal, ale nesplatil, a mimo to zůstal na jeho účtu záporný zůstatek 500 Kč, vznikla tím žalobkyni pohledávka uplatněná v tomto řízení v celém rozsahu. Žalovaný v řízení ostatně ničeho jiného netvrdil. Soud proto žalobu shledal důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství. O úroku za dobu od 31. 10. 2025 do zaplacení soud rozhodl dle návrhu žalobkyně, neboť jej shledal souladným s ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.9. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 020 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 820 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.