27 C 192/2025-58 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 18. 12. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně před uzavření smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na základě smlouvy čerpala revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Tento rámec činil 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,06 % z výše úvěrového rámce. Žalovaná čerpala celkem 51 550 Kč. Na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 13 779 Kč. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila. Žalovaná po zesplatnění úvěru přes výzvy žalobkyně nic neuhradila.2. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 51 854,21 Kč, z toho:- částku 49 754,21 Kč za nesplacenou jistinu úvěru,- částku 600 Kč za náklady na vymáhání,- částku 1 500 Kč za smluvní pokuty,a dále úrok ve výši 9 747,63 Kč, úroku 12,75 % ročně z částky 49 754,21 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 305,20 Kč od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 51 854,21 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Soud má za prokázány následující skutečnosti.5. Dne 18. 12. 2023 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Flexibilní půjčky – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ ze dne 18. 12. 2023 a kopie „Úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, . – , Anonymizováno, “ platných od 1. 6. 2023.6. Žalovaná čerpala jistinu úvěru v celkové výši 51 550 Kč. V průběhu smluvního vztahu zaplatila 13 779 Kč. Prokazuje to kopie „výpisu čerpání, splátek a úhrad“ ke smlouvě č. , hodnota, .7. Dopisem ze dne 20. 1. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Prokazuje to kopie dopisu ze dne 20. 1. 2025 („Výzva ke splacení celého úvěru“) a kopie podacího archu s datem podání 21. 1. 2025.8. Dopisem ze dne 6. 2. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 58 859,31 Kč; dopis byl zaslán žalované dne 7. 2. 2025. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 6. 2. 2025 („Předžalobní výzva k plnění“) a kopie podacího archu s datem podání 7. 2. 2025.9. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že před uzavření smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr.10. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, že kontroluje žadatele v několika registrech nebo dostupných databázích, že provádí výpočet tzv. MLS („ověřování bonity MLS“) a že zjišťuje kreditní skóre žadatele o úvěr. Po výzvě soudu žalobkyně nadto tvrdila, že žalovanou prověřovala v registrech NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Jako důkazy předložila „Úvěrovou zprávu“, „Kartu klienta“ a „ověření bonity MLS“.11. Předložené listiny tvrzení žalobkyně neprokazují, protože nevypovídají nic o konkrétních poměrech žalované. Dále proto, že tyto listiny vypracovala sama žalobkyně, že žalovaná je nepotvrdila (např. podpisem) a že jejich obsah není doložen. Žalobkyně tak neprokázala, že předkládané údaje jí sdělila žalovaná, natož že žalobkyně tyto údaje ověřovala. Žalobkyně neprokázala, že nahlížela do databází SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku.12. „Ověření bonity MLS“ nemůže prokázat řádné ověřování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně při „výpočtu MLS“ vycházela z neověřeného příjmu žalované ve výši 31 000 Kč,. Ohledně výdajů žalobkyně nevycházela z reálných výdajů žalované, ale ze „životního minima“ ve výši 4 860 Kč. Tyto výdaje jsou značně podhodnocené, zvláště žije-li žalovaná v Praze. Při skromné útratě (jen) za jídlo ve výši 150 Kč/den stačí částka 4 860 Kč sotva na stravu. Žalobkyně proto nemohla mít bez dalšího za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně navíc vůbec blíže nezkoumala výdaje na bydlení žalované. Z výpočtu „MLS domácnosti“ pak bez důvodných pochybností nelze vycházet, resp. nelze z nich vycházet bez řádného ověřování a vyžádání si příslušných podkladů od členů domácnosti (nájemní smlouvy, smlouvy na dodávku energií, pracovní smlouvy aj.). Z „Úvěrové zprávy“ (výstup z NRKI) pak lze konstatovat, že žalobkyně disponovala informací, případně s ní pracovala, ohledně řady odmítnutých, odvolaných žádostí žalované o úvěr, dalších dosud nesplacených úvěrů žalované a množství již ukončených úvěrů, vše s nebankovními institucemi. Ani tato skutečnost, zejména s ohledem na výše uvedené, nikterak neprokazuje řádné ověřování úvěruschopnosti žalované. Soudu je navíc z vlastní činnosti známo, že žalovaná před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyní uzavřela v témže roce tři jiné smlouvy s bankovními institucemi. Žalobkyně by tuto skutečnost zjistila, pokud by žalovanou lustrovala v bankovním registru klientských informací (BRKI).13. Soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované.14. Z dalších provedených důkazů soud nic dalšího rozhodného pro rozhodnutí ve věci nezjistil. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.15. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalobkyně, aniž řádně ověřila úvěruschopnost žalované, uzavřela se žalovanou dne 18. 12. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaná na úvěr čerpala celkem 51 550 Kč. V souvislosti s úvěrem uhradila celkem 13 779 Kč. Dopisem ze dne 6. 2. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku z úvěrové smlouvy.16. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V daném případě žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.20. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 51 550 Kč a dosud uhradila 13 779 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit rozdíl mezi poskytnutou jistinou (51 550 Kč) a uhrazenou částkou (13 779 Kč), jenž činí 37 771 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 37 771 Kč.21. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména právo na zaplacení požadovaných úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud ohledně těchto plnění žalobu zamítl.22. Soud zamítl žalobu také co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na https://nsoud.cz).23. O nákladech řízení soud rozho