29 C 9/2026-15 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 25 050 Kč s příslušenstvím jakožto jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 050 Kč, to vše dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 18. 4. 2024. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované dne 19. 10. 2025, ta žalobkyni ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná a žalobkyně dne 18. 4. 2024 uzavřely tuto smlouvu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 15 000 Kč a ta se zavázala je splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Roční procentní sazba nákladů úvěru činila 5 517,16 %. Z výpisů z účtu služby The pay soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, dne 18. 4. 2024 částku ve výši 15 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, vyplývá, že účtem č. , č. účtu, v období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 disponovala žalovaná. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025. Odeslání výzvy vyplývá z potvrzení o podání zásilky.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč bezhotovostní platbou. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 15 000 Kč s měsíčním úrokem ve výši 40 %. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, které se žalobkyně domáhá ve výši 4 050 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 66 % je v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,71 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 480 % a roční procentní sazba nákladů 5 517,16 % je oproti zjištěné běžné sazbě zcela nesrovnatelná.6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 15 000 Kč.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 19. 10. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 22. 10. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 23. 10. 2025. Počínaje následujícím dnem 24. 10. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 6 000 Kč a částky 4 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 1. 2025 do zaplacení soud žalobu výrokem II. zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 25 050 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 15 000 Kč a nevyhověno v částce 10 050 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 4 950 Kč, což je po zaokrouhlení 19,76 % předmětu řízení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 615 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), dále představuje náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu DPH ve výši 315 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 19,76 % z 2 615 Kč činí 516,72 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.